Ve stopách antiky a renesance 

6. část

Vracíme se do ulic starověkého Říma. Míjíme Velký chrám a vzdalujeme se od řeky Tibery více do středu města. Příští místo, kde se zastavíme je Teatro di Marcello. Zastavujeme se však zde velice krátce. Spíše symbolicky.

Marcelovo divadlo

Starověké divadlo ( italsky: Teatro di Marcello) postavené na sklonku římské republiky. Nachází se v části Sant' Angelo. V 16. století bylo divadlo přestavěno na palác.

Divadlo započal budovat římský generál a státník Julius Caesar, leč byl zavražděn dříve, než mohla stavba začít. Divadlo dokončil jeho nástupce Octavianus ( Gaius Julius Caesar Augustus). Divadlo pojmenoval po svém synovci Marcusu Claudiu Marcellovi.

V 16. století byla na vrcholu ruin starořímského divadla postavena rezidence římské šlechtické rodiny Orsini. Rezidenci navrhl italský architekt a malíř Baldassare Tommaso Peruzzi. To zachránilo komplex před konečným zničením.

*****

Poté se již proplétáme ulicemi Říma k našemu následujícímu cíli. Na Capitoline Hill.

Kopec známí jako Mons Saturnius, zasvěcený římskému bohu času, zániku, hojnost, bohatství, zemědělství, periodické obnovy a osvobození Saturnovi.

Slovo "Capitolium" odkazuje na římský chrám Jupitera Optima Maxima, který se nacházel na kopci. Časem se však vyvinul a začal odkazovat na celý kopec. Posléze i na ostatní Jupiterovi chrámy.

Capitoline Hill

Na tomto kopci byly Sabiny, plížící se k Citadele vpuštěni římskou pannou Tarpeiou. Za tuto zradu byla Tarpeia, jako první, potrestána tím , že byla svržena ze strmého útesu s výhledem na Forum Romanum. Tento útes byl později pojmenován jako Tarpeiská skála po Vestalské panně. Stává se častým popravištěm. Sabinové, kteří se přestěhovali do Říma, po znásilnění sabinských žen, se usadili na Kapitolu.

Když Senonští Galové, jenž usadili se ve středovýchodní Itálii, vtrhli v roce 390 př. n. l. do Říma. Po bitvě u řeky Allia. Kapitolský kopec byl jedinou částí Říma, která se vyhnula zajetí barbary. Byl totiž opevněn římskými obránci. Podle legendy byl římský konzul Marcus Manlius Capitolinus upozorněn na galský útok posvátnými římskými husami Juno.

Když generál Julius Caesar při svém triumfu utrpěl nehodu, jenž jasně naznačovala hněv římského boha Jupitera za jeho činy v občanských válkách. Přibližoval se ke kopci a Jupiterově chrámu na kolenou, aby odvrátil nešťastné znamení. Přesto byl o šest měsíců později zavražděn a Brutus a další jeho vrazi se poté zamkli v chrámu. Vespasianův bratr a synovec byli obléháni v chrámu během Roku čtyř císařů. Během této krize byl chrám zničen požárem.

Vedle starších a mnohem strmějších schodů vedoucích k bazilice Santa Maria in Aracoeli ( Panny Marie u Nebeského oltáře) vymyslel Michalangelo monumentální schodiště se širokými rampami. Cordonantu postupně stoupající do kopce. Tak, aby se dostali na vysoké náměstí. Takže se Campidoglio rezolutně otočilo zády k Foru Romanu, kterému kdysi velelo. Schodiště bylo postaveno tak, aby bylo dostatečně široké pro jezdce na koni, jenž by chtěl vyjet na kopec bez sesedání. Při vstupu z ulice vás přivítají dva lvi stvoření z egyptského čediče. Na horním konci se s vámi rozloučí Dioskůrové Castor a Pollux.

Palazzo Senatorio ( senátorský palác) postavený během 13. a 14. století stojí na vrcholku Tabularium, kde kdysi sídlily archivy starověkého Říma. V 18. století zde postavil archeolog a architekt rezidenci pro senátora Abbondia Rezzonica. Peperino bloky z Tabularia byly znovu použity v levé části paláce a rohu zvonice. Nyní v paláci sídlí římská radnice.

*****

Téměř na dosah ruky. Mezi Capitoline Hill a Piazza Venezia se nachází místo, jenž při návštěvě Říma nelze vynechat. Tím místem je Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.

Památník Viktora Emanuela II.

Národní památník ( italsky: Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II.). Můžeme se také setkat s názvem Vittoriano nebo Altare della Patria ( Oltář vlasti).

Velký národní památník postavený v neoklasicistním stylu v letech 1885 až 1935 na počest prvního krále sjednocené Itálie Viktora Emanuela II. v Římě. Památník realizoval italský architekt Giuseppe Sacconi.

Zachovává Oltář vlasti. Nejprve oltář bohyně Roma. Poté také svatyni italského neznámého vojína, čímž přebírá funkci světského chrámu zasvěceného Itálii. Pro svou velkou reprezentativní hodnotu je celé Vittoriano často nazýváno Altare della Patria, i když ta tvoří pouze část památky.

Roma byla ženským božstvem ve starověkém Římě. Ztělesňovala město Řím a v širším smyslu římský stát. Byla vytvořena a povýšena, aby reprezentovala a propagovala jisté představy Říma o sobě samém a aby ospravedlnila jeho vládu. Byla zobrazována na mincích, sochách, architektonických návrzích a na oficiálních hrách a festivalech.

Hrob neznámého vojína ( italsky: Tomba del Milite Ignoto) je válečný památník pod sochou bohyně Roma v Altare della Patria. Je svatyní věnovanou italským vojákům zabitým a nezvěstným během války.

Tělo italského neznámého vojáka bylo vybráno 28. října 1921 v bazilice Santa Maria Assulta ve městě Aquileia paní Marií Bergamas, jenž zastupovala všechny italské matky, které během války ztratily syna.

Svatyně je vždy střežena čestnou stráží a dvěma ohni, jenž věčně hoří v koších. Stráž je vybavena vojenským personálem různých zbraní italských ozbrojených sil, které se střídají každých deset let.

S ohledem na to, že se jedná o zobrazení panovníka. Je jezdecká socha krále Viktora Emanuela II. jediným nesymbolickým zobrazením Vittoriana. V klasickém starověku byly jezdecké sochy zaměřeny na povznesení portrétovaného jedince, jehož válečnické přednosti byly zdůrazněny. Kromě toho, ježděním a ovládáním oře, byla sdělována schopnost osobnosti ovládat prvotní instinkty. Touto metodou byly také uznány občanské ctnosti osoby.

Socha v architektonickém středu Vittoriana. Nad Oltářem vlasti a před kolonádou. Není náhodná …

Původně v antice byly takové jezdecké sochy instalované před kolonádami, chrámy neb podél triumfálních ulic.

*****

Zde si dovolím malý postřeh …

Došla vám uprostřed cesty Římem voda?

Není potřeba zoufat a propadat panice …

Vlivem akvaduktů a rozvodů vody je možné na mnoha místech načerpat kvalitní pitnou vodu. Stačí mít hrneček neb malou lahev. Sám jsem měl možnost tuto skutečnost ověřit. A můžu vše potvrdit.

Sotva deset minut chůze a několik ulic se nachází další památka, jenž jsme navštívili. Foro Romano.

Fórum Romanum

( italsky: Foro Romano), je obdélníkové náměstí obklopené ruinami několika důležitých starověkých vládních budov v centru města Říma. Obyvatelé starověkého města tento prostor označovali jako Forum Magnum nebo jednodušeji Fórum.

Fórum bylo po staletí centrem každodenního života v Římě. Dějištěm triumfálních průvodů a voleb. Prostor pro veřejné projevy, trestní procesy a gladiátorské zápasy. Také oblast obchodních a právních záležitostí. Památníky a sochy zde instalované připomínají představitele města. Fórum nalezneme mezi vrchy Palatinum a Capitoline Hill.

Naleziště keramiky objevená ve Foru, Palatinu a Kapitolu prokazují, že lidé okupovali toto území v poslední době bronzové (1200 – 975 př. n. l.). V rané době železné byla oblast budoucího Fora, poblíž místa, kde stál Antoniuv a Faustinský chrám, využívána jako hřbitov (10. století př. n. l.), možná komunitami založenými na pahorcích Palatine a Capitoline.

Podle římské historické tradice jsou počátky Fóra odvozeny od spojenectví mezi prvním římským králem Romulem ovládajícím Palatinum a jeho rivalem Titem Tatiem, jenž obsadil Capitoline Hill. Ježto údolí leželo mezi dvěma osadami, bylo předurčeno pro setkání obou národů. S ohledem na to, že raná Fora zahrnovala jezírka se stojatou vodou. Nejsnáze přístupná se jevila severní část, jenž byla pojmenována Comitium. Právě zde na Vulcanalu, podle příběhu, obě strany složili zbraně a vytvořili spojenectví.

Říká se, že druhý římský král Numa Pompilius (715 – 673 př. n. l.) zahájil kult Vesty. Panenské bohyně krbu, domova a rodiny v římském náboženství. Zřídka byla zobrazována v lidské podobě. Častěji ji představoval oheň. Král postavil její dům a chrám. Vstup do chrámu byl však vyhrazen pouze jejím kněžkám. Vestálkám. Jejich panenství bylo považováno za nezbytné pro přežití Říma. Pokud byli kněžky shledány vinné z cudnosti. Byli pohřbeny za živa.

Později …

Třetí římský král Tullus Hostilius (673 – 642 př. n. l.) uzavřel Comitium kolem starého etruského chrámu.

Říká se, že přeměnil tento chrám na Curia Hostilia (dvůr, místo pro jednání). Curia Hostilia byla jedním z původních senátních domů římské republiky.

Věřilo se, že zde byl chrám, kde válčící kmeny, za vlády Romula, složili zbraně. Během rané monarchie byl chrám využíván senátory působícími jako královská rada.

Během republikánského období bylo Comitium nadále ústředním místem pro všechen soudní a politický život ve městě. Aby však senát vytvořil větší shromažďovací prostor, začal rozšiřovat otevřenou oblast mezi Comitium a chrámem Vesta tím že koupil stávající soukromé domy a odstranil je pro veřejné použití. Jak Comitium, tak i přilehlé náměstí, které se stávalo Fórem, byly vydlážděny a byly zde postaveny projekty několika konzulů.

*****

Téměř v sousedství Fora odhalíme poslední místo, jenž jsme navštívili v Římě. Top celé naší pouti. Majestátní Římské koloseum.

Římské koloseum

Je největším starověkým amfiteátrem, který byl kdy postaven. Navzdory svému stáří je stále největším stojícím amfiteátrem na světě. Stavba začala za císaře Vespasiana v roce 72. a byla dokončena v roce 80. za jeho nástupce a dědice císaře Tita. Následující úpravy byly provedeny za vlády císaře Domitiana. Tři císaři, kteří byli patrony díla, jsou známy jako Flaviovská dynastie. Amfiteátr tudíž nese jméno této dynastie. Flaviovský.

Vybraným místem je rovná oblast na dně nízkého údolí mezi římskými pahorky Caelian, Esquiline a Palatine. Po velkém požáru Říma v roce 64 si velkou část této oblasti přisvojil římský císař Nero. Na místě postavil komplex Domus Aurea, před nímž vytvořil umělé jezero obklopené pavilony, zahradami a portoriky. Stávající akvadukt Aqua Claudia byl rozšířen, aby zásoboval oblast vodou. Poblíž vchodu do komplexu byl vztyčen bronzový kolos Nero.

Vespasianovo rozhodnutí postavit koloseum na místě Nerova jezera lze považovat za populistické gesto navrácení lidem části města, které si císař Nero přisvojil pro vlastní potřebu. Na rozdíl od mnoha jiných amfiteátrů, jenž stojí na předměstí, je koloseum stavěno v centru. Situováno je tak, aby symbolicky i geograficky tvořilo srdce Říma.

Stavba je financována z bohaté kořisti odvezené z židovského chrámu po první židovsko – římské válce, která vedla k obléhání Jeruzaléma.

Velká část Domus Aurea je stržena. Jezero zasypáno. Vytvořený prostor je využit jako místo pro nový Vespasianův amfiteátr. Amfiteátr je postaven z travertinového vápence, tufu a betonu s cihlovou fasádou. Pojme odhadem padesát až osmdesát tisíc diváků. Gladiátorské školy a další podpůrné budovy jsou postaveny poblíž. Využíván je pro gladiátorské zápasy. Veřejné podívané jako hony na zvířata, popravy, rekonstrukce slavných bitev a dramat z římské mytologie.

Samotná aréna má rozměry 83 x 48 metrů. Skládá se z dřevěné podlahy pokryté pískem. Také skrývá komplikovanou podzemní stavbu zvanou hypogeum (doslova "podzemí"). Hypogeum nebylo součástí původní stavby. Nechal ho přistavět císař Domitianus. Do dnešních dnů z podlahy nepřežilo mnoho. Hypogeum je však stále jasně viditelné. Skládá se z dvoupatrové pozemní sítě tunelů a klecí pod arénou. Zde byli drženi gladiátoři a zvířata před zahájením soutěží. Osmdesát vertikálních šachet poskytovalo okamžitý přístup do arény zvířatům v kleci a kulisám skrytým pod nimi. Větší sklopné platformy, nazývané hegmata, umožňovali přístup třeba slonům.

*****

Celá naše cestovatelská skupina přijde na místo …

Místo, kde císař Nero postavil svou villu.

Místo, kde římský lid se bavil krvavými hrami.

Místo, které tvoří srdce Říma.

Místo, kde končí naše cesta starověkým Římem.

Shromáždíme se kolem našeho průvodce. Obdržíme poslední instrukce. Všichni se poté rozprchnou po tom, co je zajímá nejvíce …

Čím začít?

Jsem v Itálii …? Jsem v Římě …?

Dám si zmrzlinu …

V jedné z bočních ulic se nachází cukrárna, kde tuto možnost nabízejí. Této možnosti využívám. Dávám si zmrzlinu.

Ale nee, nebojte na koloseum jsem nezapomněl. Jakmile skončí setkání se zmrzlinou, pouštím se do hledání těch nejlepších záběrů.

Obcházím téměř celé koloseum. Jsem plně zaujat fotografováním. Slunce se klaní k obzoru … čas utíká … Avšak já jsem v klidu. Vstup do metra, jenž je místem setkání celé skupiny, mám na dosah.

Když už mi to nedá jdu k metru.

Avšak … Jaká to zrada …?! Vstup do metra je zavřený.

Zmateně koukám kolem sebe, jako kdybych hledal někoho, kdo mi poradí … Hlava zapíná na vyšší obrátky. Co teď ? Musím se vrátit stejnou, o poznání delší, cestou. Za rychlost mé chůze by se nemusel stydět ani olympijský vítěz. Doslova dobíhám na poslední chvíli. Před stanici metra, kde bylo domluveno setkání celé skupiny. Na otázku původce: Vstup do metra byl zavřený? Zvládnu odpovědět akorát: "hmm".

Jako skupina se přesunujeme do metra. Ze stanice metra "B" Colosseo jedeme na přestupní stanici Termini. Zde přestupujeme na trasu "A". Jako předešlého dne cestujeme na konečnou stanici Anagnina. Po výstupu z metra se ocitáme na autobusovém terminálu. Tady nás má vyzvednout autobus.

Z přicházející tmou, přichází i chlad. Tentokrát však čekáme o podstatně kratší dobu. Nastupujeme a odjíždíme na hotel. I když mi zůstal stejný chladný pokoj, jeden rozdíl tu je. Dnes jsem připravený. Oblékám na sebe vše co mám po ruce. Koukám přeci jen z tepla. Přidám jen večeři, která probíhá stejně jako včera. Pochopitelně také standardní rutinu.

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Marcelovo divadlo

en,wikipedia.org

Památník Viktora Emanuela II.

en.wikipedia.org

Forum Romanum

en.wikipedia.org

Římské koloseum

en.wikipedia.org