Ve stopách antiky a renesance
5. část
Z autobusu vystupujeme před železniční stanicí La Giustiniana. Zde přestupujeme na příměstský vlak linky
FL 3, kterým pokračujeme do centra Říma. Asi po třiceti minutové cestě vystupujeme na nádraží Ostiense. Odtud se ubíráme již pěšky k naší první zastávce, kterou není nic menšího, ať již svou rozlohou nebo historií, než Cirkus Maximus.
Cirkus Maximus
Je starořímský závodní stadion a místo hromadné zábavy v Římě. V údolí mezi pahorky Aventine a Palatine to je první a největší stadion ve starověkém Římě a jeho pozdějším císařství.
Cirk byl největším dějištěm lidových her v Římě spojených s římskými náboženskými slavnostmi. Ludi byly sponzorovány předními Římany nebo římským státem ve prospěch římského lidu a bohů. Většina událostí se konala každoročně nebo v ročních intervalech podle římského kalendáře. Jiné se mohli pořádat, aby splnili náboženský slib, jako jsou hry na oslavu triumfu. V římské tradici, nejčastější triumfální ludia v cirku přislíbil Lucius Tarquinius Superbus poslední římský král,aby poděkoval nejvyššímu římskému bohu Jupiterovi za vítězství nad starověkým městem Pometia.
Jihovýchodní zatáčka trati probíhala mezi dvěma svatyněmi, jenž mohli předcházet formálnímu rozvoji cirku. Jedna na vnějším jihovýchodním obvodu, byla zasvěcena stejnojmenné bohyni údolí Murcii. Neznámému božstvu spojenému s římskou bohyní Venuší, Myrtovým keřem, posvátným pramenem a potokem, co rozděluje údolí a menším vrcholkem Aventinského kopce. Druhý byl na jihovýchodní odbočce, kde byla podzemní svatyně boha Consuse, menšího boha skladišť obilí. Spojeného s bohyní obilí Ceres a podsvětím. Podle římské tradice objevil Romulus tuto svatyni krátce po založení Říma. Vymyslel festival Consualia jako způsob, jak shromáždit své sousedy Sabine na oslavě, jenž zahrnovala koňské dostihy a pití. Během těchto rozptýlení pak Romulovi muži unesli dcery Sabine jako nevěsty. Tak se slavný římský mýtus o znásilnění sabinských žen odehrával cirku za Consualia.
Po šestém století cirk zaniká a chátrá.
Dnes na místě cirku funguje velký park otevřený pro veřejnost a často používaný pro koncerty, setkání a oslavy.
*****
Také přemýšlíte, co znamená slovo " ludi" ? Také jsem přemýšlel …? A odpověď ? Odpověď na otázku se skrývá v následující kapitole …
Patříte li však mezi čtenáře sršící znalostmi, tuhle kapitolu s naprostým klidem přeskočte.
Ludi
Ludi ( latinsky hry) byly veřejné hry pořádané ve prospěch a zábavu římského lidu.
Původně se zdá, že všechny ludia byli votivní dary, inscenované jako splnění slibu božstvu, jehož přízeň byla žádána a dokazována.
V roce 366 př. n. l. se Ludi Romani staly prvními hrami, které byly zařazeny do náboženského kalendáře jako každoroční událost sponzorovaná státem jako celkem.
*****
Jen co by větříček peříčko popones. Hned za rohem se ukrývá jiné místo hodné zastavení …
Stojí zde bazilika svaté Marie v Cosmedinu. Bazilika minor zasvěcená Panně Marii. Nalézá se v oblasti Říma, jež omývá řeka Tibera. Na místě, kde sídlilo Forum Boarium (dobytčí trh) a komplex chrámů a svatyní.
Avšak místo, o kterém se chci zmínit není samotná bazilika. I když i ta by zato jistě stála …
Místo nebo spíše věc je ukrytá v cryptoportiku kostela. Tou věcí je Bocca della Veritá …
Ústa pravdy
( italsky: Bocca della Veritá) je starořímská mramorová maska, která stojí u levé stěny sloupový baziliky Santa Maria in Cosmedin na náměstí Piazza della Bocca della Verita, na místě starověkého dobytčího trhu ( Forum Boarium). Podle trvalé středověké legendy ukousne ruku každému lháři, který vloží ruku do úst nebo případně každému, kdo pronese lež, když má ruku v ústech. Stále přitahuje mnoho návštěvníků, jenž zkouší vkládat ruce.
Masivní mramorová maska váží cca 1300 kg a pravděpodobně zobrazuje tvář mořského titána Oceanuse. Oči, nosní dírky a ústa jsou otevřené. Historici si nejsou zcela jisti, jaký byl původní účel disku. Možná byl použit jako kryt odtoku v nedalekém chrámu Herkula Victora, který měl okulus ( kulatý otevřený prostor uprostřed střechy) podobný tomu v Pantheonu. Uvnitř by tedy mohlo pršet. Předpokládá se také, že obchodníci s dobytkem jej používali k odčerpání krve dobytka obětovaného polobohu Herkulovi.
Ve 13. století byl disk pravděpodobně odstraněn z chrámu a umístěn ke zdi kostela Santa Maria in Cosmedin.
V 17. století se nakonec přestěhoval na své současné místo uvnitř portiku kostela.
*****
Od baziliky svaté Marie v Cosmedinu je to již jen pár uliček k řece Tibeře. Ocitáme se na mostě Palatino. Náš pohled zaujme zvláštní kamenná stavba porostlá vegetací. Co skrývá? Skrývá dnes již neexistující most …
Pons Aemilius
Je nejstarší kamenný most v Římě. Do 2. století př. n. l. byl na jeho místě dřevěný předchůdce. Klenul se nad řekou Tiberou a spojoval Forum Boarium na východě s oblastí Trastevere na západě. Jediný oblouk uprostřed řeky je vše co dnes zůstalo. Mostu tím propůjčuje název Ponte Rotto ( Zlomený most).
První stavbu mostu lze připsat Manliu Emiliu Lepidovi kolem roku 241 př. n. l. ve spojení s otevřením velké konzulární silnice postavené konzulem Aureliem Cottou " Via Aurelia", odpovídající dnešní Via della Lungaretta. Stavba mostu je běžně připisována cenzorům Marcu Aemiliu Lepidovi a Marcu Fulviu Nobiliovi, ale ti pouze zajistili během prací, které vedli k otevření Emporia v roce 179 př. n. l., základy pilířů a položení dřevěného chodníku. Teprve v roce 142 př. n. l. byl most dokončen stavbou kamenných oblouků zásluhou konzulů Publia Cornelia Aemiliana a Luciuse Mummia.
První kompletní přestavbu provedl v roce 12 př. n. l. Pontifex Maximus Augustus a proto dostal na poctu císaři přezdívku " Ponte Massimo"
V následujících staletích docházelo k četným kolapsům způsobených jeho šikmou polohou vůči proudu řeky, což vyžadovalo různé zásahy a obnovy. Ty však nebyly účinné. Vše vyřešila úplná restrukturalizace navržená italským sochařem a architektem Michalangelem Buonarrotim. Provedena italským architektem Nanni di Baccio Bigio v roce 1552.
Gigantická povodeň 24. prosince 1598 odnesla tři ze šesti oblouků mostu, které nebyly již nikdy obnoveny. Polovina mostu, jenž zůstala stát, ukotvena k pravému břehu, se proměnila ve vysutou zahradu. Jakýsi květinový balkón s výhledem na řeku. To trvalo až do konce 18. století, kdy se nejistá stabilita stává natolik zřejmou, že myšlenka chůze po řece byla opuštěna.
V roce 1887 bylo rozhodnuto vytvořit nový Palatinský most. Z technických důvodů spojených z touto novostavbou byl starý most zbaven dvou ze tří oblouků a definitivně dostal přezdívku " rozbitý". Ubohý kamenný pahýl opuštěný v řece.
*****
Naše cesta pokračuje dále bulvárem dei Pierleoni podél řeky Tibery. Asi po pěti stech metrech zaujme můj pohled velká budova. Budova nese označení Il Tempio Maggiore.
Velký Chrám
Velký Chrám ( italsky: Il Tempio Maggiore) je hlavní římská synagoga a řídí se italským obřadem. Byl postaven v letech 1901 až 1904 na jednom ze čtyř pozemků získaných demolicí nejvíce zchátralých oblastí ghetta.
Pro římské židy představuje Velká synagoga, stejně jako místo modlitby, základní kulturní referenční bod. Sídlí zde také židovské muzeum Říma. Všechny náboženské a správní orgány, které řídí život židovské komunity v Římě, jsou pod kontrolou synagogy.
*****
Návštěva chrámu by byla jistě poutavá …
My Chrám však jen mineme a pokračujeme dále.
Zde si dovolím malou odbočku.
Měl jsem možnost vyzkoušet si pohyb auty přeplněnými římskými ulicemi. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to snese srovnání i s velice výmluvnými adrenalinovými sporty. Člověk, který chce přejít takovou ulici musí disponovat nejen velkou odvahou, ale také i rychlím úsudkem a hbitým krokem.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:
Cirkus Maximus
en.wikipedia.org
ludi
en.wikipedia.org
ústa pravdy
en.wikipedia.org
Pons Aemilius
en.wikipedia.org, romagreata.it
Velký chrám
it.wikipedia.org
obrázek Velký chrám
archeoroma.org