Ve stopách antiky a renesance

 3. část

Příští zastávkou na naší cestě středověkým Římem bylo kapku překvapivě Piazza Colonna, jehož středobod tvoří antický sloup Marka Aurelia.

Marcus Aurelius

Narodil se 26. dubna 121 v Římě jako syn praetora Annia Vera a Domitie Lucily pocházející z bohatého a vznešeného italského rodu. Markovo jméno původně znělo Marcus Annius Verus, případně Marcus Annius Catilius Severus.

V letech 161 – 180 se stává římským císařem. Přičemž náleží k tzv. Adoptivním císařům. Patří rovněž mezi význačné představitele pozdní fáze vývoje filozofie stoicismu, kvůli čemuž bývá nazýván " filozof na trůně". Navzdory jeho mravní integritě a výjimečným osobním schopnostem skončilo za jeho vlády dlouho trvající období míru a prosperity římské říše. Její stabilita byla stále více nahlodávána jak zahraničními hrozbami, tak vnitřními problémy.

Sloup

Sloup Marka Aurelia ( it. – Colonna di Marco Aurelio) je postaven v letech 180 – 196 v dórském slohu. Jeho trup je vysoký 29,62 metru s průměrem 3,7 metru a složený z dvaceti osmi bloků carrarského mramoru. Uložen je na deseti metrovém podstavci.

Na obvodu sloupu je spirálovitě vyobrazeno sto šestnáct bojových scén zachycujících obě vojenská tažení Marka Aurelia proti Markomanům a Sarmatům probíhající v letech 172 – 175.

Reliéfy jsou velmi významným historickým dokladem a jediným zachovaným ikonografickým svědectvím bojů mezi Římany a středoevropskými germánskými kmeny v časech Markomanských válek. Jednotlivé výjevy i samotné postavy jsou zdrojem mnoha informací. Vzhled římských vojenských táborů, způsobů přemostění řeky, vzhled osob či příbytků Germánů představují jedinečný zdroj poznatků a dokladů týkajících se zmíněných událostí.

Nejkrásnější perlička

Perlu, kterou jsem se nyní chystal nalézt … ? Objevit … ?

Pokud nelze bezesporu označit za nejdražší, rozhodně bude patřit mezi TOP nejkrásnější místa v Římě. Místa, jenž jsem chtěl určitě navštívit a na nějž jsem se těšil už od začátku celé cesty. A které místo ve mně zanechalo takový otisk? Žádné větší či menší, než všemi vyhledávaná a turisty okupovaná fontána di Trevi.

Fontána di Trevi

Fontána, jenž v 18. století navrhl italský architekt Niccolo Salvi a kterou dokončil italský architekt a scénograf Giussepe Pannini.

Fontána na křižovatce tří cest označuje konečný bod " moderního" Acqua Vergine ( oživeného Aqua Virgo), jednoho z akvaduktů, které zásobovaly vodou starověký Řím.

Pramen byl nalezen pravděpodobně v roce 19. př. n. l. Za pomoci panny. Na průčelí, strukturovaném jako vítězný oblouk nalezneme dva reliéfy, jenž na tuto legendu odkazují. Vpravo panna, která ukazuje římským vojákům pramen. Vlevo pak římský vojevůdce Agrippa, jenž nařizuje zahájení prací na výstavbě akvaduktu. Celý výjev doplňují dvě alegorické postavy Zdravý a Hojnost, které vyzdvihují blahodárné účinky vody. Pramen je od města vzdálen třináct kilometrů, nicméně nepřímá trasa akvaduktu prodlužuje jeho délku na dvacet dva kilometrů.

Tato Aqua Virgo vedla vodu do lázní Agrippa. Římu sloužil akvadukt více než čtyři stovky let.

Kulisou pro fontánu je Palazzo Poli, který dostal novou fasádu s obřím řádem korintských sloupů, jenž spojují dvě hlavní podlaží. Tématem gigantického schématu je zkrocení vod, které se řítí vpřed. Mísí vodu a kameny. Zaplňují malé náměstí. Tritoni vedou Oceánův skořepinový vůz, krotí hipokampy.

Nejznámější a nejtrvalejší tradice spočívá ve vhození mince do fontány před opuštěním " věčného města". Legenda spojená s fontánou říká, že kdokoli udělá toto gesto, upřednostní budoucí návrat do města. Člověk se otočí zády a na minci určenou k házení použije pravou ruku přes levé rameno.

Ne každý však ví, že na vnější pravé straně fontány je obdélníková kašna se dvěma malými chrliči. Kašna milenců. Páry, které se napijí z této kašny zůstanou navždy zamilované a věrné.

Hudba a film

Fontána je velice vděčné téma i pro kulturní zážitek.

Fontána di Trevi je zobrazena ve třetí větě " Fontána di Trevi v poledne", symfonické básně Ottorina Respighiho z roku 1916 Římské fontány.

Fontána není inspirací jen pro hudební skladatele, ale i pro filmaře.

Asi za nejvýznamnější dílo lze považovat film " La dolce vita" italského režiséra a scénáristy Federica Feliniho. Provokativní Anita Ekberg zahalená do dlouhých černých večerních šatů volá Marcella Mastroianniho " Marcello, pojď sem", Když se křivolace noří do jiskřivých vod fontány.

Střetnutí a smíření

I když tu nejkrásnější perličku jsem objevil, nebylo možné nenavštívit ještě jedno místo. Tím místem jsou Španělské schody. Patří k nejznámějším atrakcím Říma. Jsou populárním místem setkání pro turisty. Oblast kolem ulice Via Condoti, na úpatí schodiště, se stala luxusní nákupní zónou.

Španělské schody

Je české pojmenování odvozené od přiléhajícího náměstí. Originální název památky je " Scalinata di Trinita dei Monty".

Před výstavbou schodiště byl zarostlí bahnitý svah nacházející se mezi kostelem Trinita dei Monty a náměstím Piazza di Spagna pociťován jako nevhodné zakončení nyní zastavěné městské oblasti. Náměstí Piazza di Spagna bylo významné zejména jako sídlo španělského vyslanectví u Svatého stolce.

Kromě zájmů papeže, byly velmi brzy ve hře i zájmy francouzského krále. Schodiště mělo umožnit slavnostní vstup do francouzským králem Ludvíkem XII. financovaného kostela Trinita dei Monty. Jak praví nápis v dolní části schodiště. Zanechal francouzský vyslanec Etienne Gueffier po své smrti, v roce 1660, značnou sumu peněz na stavbu schodiště. Mělo se však čekat až do roku 1725, než mohlo být schodiště postaveno. Nápis to hlásá jako:

OPUS AUTEM VARIO RERUM INTERVENTU

" vmísení se různých věcí"

Tím se myslí konflikt zájmů francouzského krále a papeže. Schody mají představovat francouzský památník, což se však neslučuje s mocenskými nároky papeže. Konkurence mezi králem a papežem je i dnes viditelná na bourbonských liliích na vnějších postranních pilířích a na orlu, jako znaku papeže Inocence XIII., na vnitřních pilířích.

Mohu li připojit vlastní postřeh:

Byl jsem poněkud zaskočen a zklamán. Neboť schody byly naprosto zaplněny sedícími turisty. Tudíž z jakéhokoli kulturního zážitku nebylo nic. Však i takové může být cestování ...

Trochu chladný příbytek

S blížícím se večerem se blížil i konec naší středověké cesty. Španělské schody byly krásná tečka. Krátký odpočinek na Španělském náměstí. Dát dohromady celou skupinu také zabralo nějaký čas. Následovala cesta na metro. Po krátkém čekání nastupujeme do docela plného vlaku. Na příští zastávce přistupují, do už tak plného vlaku, další cestující. Přes centrum města jezdí vlaky velice plné. Vyzkoušel jsem si, jak se cítí sardinka v konzervě … Avšak kupodivu náladu mi to nezkazilo … Vzal jsem to spíše jako adrenalinový zážitek. S ubývající cestou, ubývali i cestující. Po několika desítkách minut dojíždíme v poloprázdném vlaku na konečnou stanici metra Anagnina. Po výstupu z budovy metra se ocitáme na autobusovém terminálu. Zde nás má vyzvednout autobus.

S přicházející tmou, přichází i chlad. Čekání se protahuje. Čekající cestující začínají bručet. Po celkem dlouhé době autobus přeci jen přijíždí. Nastupujeme … Na všech se začíná projevovat únava. Asi za třicet minut zastavujeme v kopcích na okraji Říma u hotelu. Všichni vystupujeme a ploužíme se po schodech k hotelové recepci. U recepce již stojí náš průvodce a rozdává klíče podle objednaných pokojů. Jelikož hotel stojí v kopci je situován opačně než je zvykem. Recepce s jídelnou se nalézá v nejvyšším patře a jednotlivá patra s pokoji směrem dolů. Mně se dostává výsady zůstat v nejvyšším patře v pokoji za jídelnou. Po obdržení klíčů procházím jídelnou. Pokoj nalézám ihned téměř uprostřed chodby. Otvírám … Něco je špatně …? Z pokoje na mne dýchne chlad. I přes tuto nepříjemnost se snažím zabydlet.

Přichází večeře. Opouštím svůj pokoj a vracím se do jídelny. Večeře má dva chody. S tím, že u druhého chodu mám možnost si přidat. Rád této možnosti využívám. Následuje ještě zmrzlina. Zajímavá tečka, povzdychnu si.

Po večeři se vracím na pokoj. Snažím se najít odvahu na to nejdůležitější. Sprchu. Jsem po dvou dnech na cestách zpocený a zalepený. Odvahu nakonec najdu … Sprchování však, i přes tekoucí teplou vodu, připomíná spíše adrenalinový zážitek v ledové jeskyni. Po sprše se na sebe snažím navlíknout co se dá, abych se zahřál. Je potřeba splnit rutinu. Dobít baterie do fotoaparátu, dobít mobilní telefon. Na nic dalšího už nemám sílu …

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Marcus Aurelius

cs.wikipedia.org

Sloup Marka Aurelia

cs.wikipedia.org

Fontána di Trevi

turismoroma.it, en.wikipedia.org

Španělské schody

cs.wikipedia.org