Sofiina odysseia

 7. část

V minulé kapitole příběhu jsme se rozloučili při cestě do hlavního města Bulharska Sofie.

Sofie. Hlavní město Bulharské republiky leží na úpatí pohoří Vitoša. Na západě země, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskar. Město Sofie je politické, hospodářské i kulturní těžiště země. Město Sofie je také důležitým univerzitním městem. Sídlí tady devět univerzit.

Historie místa, kde se nachází dnešní město je velice dlouhá a bohatá. První sídlo zde vzniklo v 7. století př. n. l. Osídleno bylo bojovným Thráckým kmenem Serdů. Podle tohoto kmene obdrželo pojmenování Serdica.

V roce 29 před n. l. Zde založili Římané město jež nazvali Ulpia Serdica. Město se stalo hlavním městem provincie Vnitřní Dácie. Za císaře Trajána, mezi lety 98 až 117, město rozkvetlo. Působila zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město obehnáno vysokou hradbou.

Roku 442 vyplenili Serdicu Hunové pod vedením nejmocnějšího náčelníka hunské říše Attily. Později vše završila nezvaná návštěva Gótů.

My se nyní přeneseme do současnosti.

V roce 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění v Tarnovu, že hlavním městem sjednoceného Bulharska se stane Sofie. V Sofii vypukl pohyb a začalo rychle přibývat obyvatelstva. V letech 1904 až 1912 byla postavena katedrála svatého Alexandra Něvského.

Za druhé světové války stálo Bulharsko po boku Německa. Tudíž stejně jako Německo i Bulharsko trpělo pod spojeneckými nálety. V roce 1944 vyhlásil válku Bulharsku Sovětský svaz. Však celou zemi obsadil téměř bez boje.

15. září 1946 vyhlásil komunistický politik a státník Georgi Dimitrov Michajlov lidovou republiku. Během její existence vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko.

Asi nejkratší přejezd vlakem na celé naší cestě nás dopravil na hlavní nádraží. Zde pochopitelně vystupujeme z vlaku. Na nádraží si děláme krátkou přestávku, abychom se uradili co dále. Upoutá mne sousoší před budovou … Jdu se podívat. Celé sousoší obejdu a prohlédnu. Neopomenu udělat několik fotografií. Poté se vracím do budovy nádraží vyzvednout Vojtěcha. Jak se později dovídám jmenuje se Majka Centrálna ŽD gara.

Jdeme už téměř automaticky na taxík. Tentokrát to situace opravdu vyžaduje. Cesta více než tři kilometry dlouhá mnoho jiných možností nenabízí. Po krátké jízdě ulicemi Sofie vystupujeme na místě ubytování. A pak … Pak se všechno zvrtlo. Ať koukám, jak koukám … Vidím na rohu banku a vedle činžák. Žádné označení … Žádná tabule se jménem … Teď babo raď. Jenže jak na potvoru tu žádná není …

Vojtěcha dostihne nápad. Máme telefonní číslo? Ozve se otázka. Teď se přidávám i já. Listuju rezervací a nalézám telefonní číslo. Mám … Beru telefon a vyťukávám nalezené číslo. Telefon předávám Vojtěchovi … Toto je jeho parketa. Vojtěch se dohaduje deset minut … patnáct minut … však výsledek žádný. Už je tma … my stojíme na ulici … Bez střechy nad hlavou. V tuto chvíli boduje opět Vojtěch. Zavoláme policii, ať se stará. Vojtěch volá na linku 112. Na druhém konci se ozve ženský hlas … Po krátkém dohadování dostáváme adresu policejní stanice. Tam se máme obrátit. To ještě netušíme, že nás čeká dva kilometry dlouhý pochod noční Sofií. Tak jdeme … Občas se zeptáme na cestu. Sofijští obyvatelé jsou kupodivu velice vstřícní. Ani nevím, za jak dlouho dorazíme k policejní stanici … Na parkovišti před stanicí pokuřují dva policisté. Vojtěch je okamžitě oslovuje … Sděluje jim náš problém. Po deseti nebo spíše dvaceti minutách výměny informací policisté odchází, s tím, že jdou telefonovat. Informace, že se může jednat o podvod zrovna nepotěší. Po dvaceti minutách se objevuje jeden z policistů. Sděluje nám, že vše je v pořádku. Vysvětluje nám také co a jak udělat. A to nešlo takhle hned? Přichází i špatná zpráva … Zpátky musíme zase po svých … Alespoň, že máme kde bydlet … Tak hurá na zpět. Po dvou kilometrech jsme opět u svého ubytování. Otvírám krabičku na zdi … Vypadávají na mne tři klíče. Od čeho vlastně jsou? Jdu ke vstupním dveřím … Zkouším jeden klíč po druhém … Poslední klíč zapadá do zámku a dveře se otvírají. A co dál …? V posledním emailu nalézám sekvenci obrázků, které by mně měli dovést na místo. Moc se z nich poznat nedá … Spíš by to chtělo Sherlocka Holmese. Po mnoha minutovém boji nakonec nalézám druhé dveře. Jdu pro své věci a Vojtěcha. Chvíli bojuji z dveřmi, avšak vyhrávám. I druhé dveře se otvírají. Pokoj už nalézám snadno. Při pohledu na hodinky zjišťuji, že celé ubytovávání zabralo tři hodiny. To bude určitě rekord … Na pokoji vybaluji alespoň základní věci. Sprcha a postel, na nic dalšího už nemám sílu, ani náladu.

Druhý den ráno, když jsem se vyspal z největšího šoku. S Vojtěchem jsme v klidu posnídali. Poté se vydali na poznávací cestu po Sofii. Naše první zastávka nebyla daleko. Jen jsme přešli ulici a ocitli se v Knížecí zahradě ( Prince's garden). První co upoutá zrak návštěvníka zahrady je památník Sovětské armády z roku 1954. Zahrada také bývá favorizovaným místem pro pořádání výstav, koncertů a různých shromáždění. Následující zastávka byla co by kamenem dohodil, v další " zahradě". Zahrada svatého Klimenta Ochridského.

Svatý Kliment Ochridský. Někteří odborníci se domnívají, že pocházel z Velké Moravy. Jiní tvrdí, že pocházel z Bulharska a na Velkou Moravu přišel spolu s Cyrilem a Metodějem. Narodil se někdy před rokem 836. V roce 868 byl spolu s Metodějem, Gorazdem a Naumem vysvěcen v Římě za kněze. Z Velké Moravy byl vyhnán po roce 885 s ostatními žáky věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Uchýlil se do Bulharska. V Ochridu ( dnešní Severní Makedonie) založil středisko slovanské bohoslužby a školu. V roce 893 kníže Simeon zřizuje velické biskupství. Za prvního biskupa je vysvěcen a ustanoven svatý Kliment. Se svatým Naumem Ochridským spolupracoval již od mládí až do jeho smrti. Podle dostupných pramenů tvořili nerozlučnou dvojici. Svatý Kliment umírá v červenci 916. Pohřben je ve městě Ochrid v monastýru svatého Pantelejmona, který dal sám postavit. Je uctíván jako národní světec Bulharska.

Zde jsme se nejdéle zdrželi u sochy samotného světce. Třetí místo na seznamu a povinná zastávka při návštěvě Sofie proběhla zase o kousek dále. Tou zastávkou byla katedrála svatého Alexandra Něvského.

Chrámový památník svatý Alexander Něvský je pravoslavný kostel stojící v hlavním městě Bulharska Sofii. Slouží jako katedrála bulharského patriarchy.

Chrám je pětilodní postavený v novobyzantském stylu. Při vnitřní výzdobě chrámu byli použity ty nejkvalitnější dostupné materiály. Hlavní kupole je 45 metrů vysoká a po jejím obvodu je napsaná Motlitba " Otče náš" zlatým písmem. Chrám zabírá plochu 170 m2, což z něj činí druhý největší kostel na balkánském poloostrově. Největší je chrám svatý Sava Srbský.

Rozhodnutí o výstavbě katedrály přijalo Ústavodárné shromáždění v Tarnovu roku 1880. Princ Alexander oslovil bulharský lid a chrám byl postaven z veřejných darů. Základní kámen byl položen 3. března 1882, na čtvrté výročí podepsání smlouvy ze San Stefana. Stavba samotného chrámu započala v roce 1904. Ukončena byla v roce 1912.

V Bulharsku " Krypta" znamená " Muzeum ikon". Tak přirozená a dokonalá je existence ikon v podzemních prostorách chrámového památníku a tím se plně realizovala identifikace těchto dvou pojmů. Podle křesťanské tradice " krypta" znamená " podzemní prostor, obvykle klenuté zařízení", které raní křesťané používali jako útočiště nebo skryté místo pohřbu v hrobových kostelech a kaplích.

Můžu sám potvrdit, že vypadá přímo impozantně. Katedrálu obcházíme po východní straně a pokračujeme dále. Nějakou tu chvíli se touláme jen tak, bez konkrétního cíle. Naši pozornost upoutala zjevně církevní stavba. Po bližším prozkoumání odhalujeme, že tou stavbou je chrám svaté Sofie.

Chrám svaté Sofie je nejstarší kostel v bulharském hlavním městě. Jeho původ sahá do 4. století. První kostel byl postaven na místě římské nekropole. V této budově se v roce 343 uskutečnil koncil, jehož se zúčastnilo 316 biskupů. Koncil je v historii znám, jako koncil ve Serdici (původní název města). V raných dobách zde kostelů bylo postaveno více, avšak byly zničeny při nájezdech Hunů a Gótů. Ve 14. století se jméno kostela přeneslo i na název města. Od této doby je město Serdica známé jako Sofie.

Současný kostel, počítaný jako pátý v pořadí, byl postaven v 6. století. Je tedy současníkem známějšího kostela Hagia Sofia v Konstantinopoli. V této době vládl byzantský císař Justinián I. Kostel má křížový desing doplněný dvěma východními věžemi a jednou věžovou kupolí.

V časech druhé bulharské říše získal kostel status metropolitní katedrály.

Za osmanské nadvlády byl prvotně kostel přestavěn na mešitu. Původní fresková výzdoba byla zničena. Přibyli ovšem dva minarety. V 19. století dvě po sobě jdoucí zemětřesení zničili jeden minaret a mešita byla opuštěna.

Kostel svaté Sofie je nyní jedna z nejcennějších staveb raně křesťanské architektury v jihovýchodní Evropě. Poněvadž svatá Sofie představuje svatou moudrost, ikony v kostele zobrazují Sofii jako Krista Emanuela. Mladou postavu Krista sedícího na duze. Kostel také zobrazuje ikony historických světců svatého Jiří a svatého Vladimíra.

Kostel jsme obešli a pozorně prohlédli. Jako vždy jsem neopomněl udělat několik fotografií. Tentokrát naše zvědavost zvítězila a my šli nakouknout i dovnitř. Zaujala nás výstava ikon. Šli jsme tedy dále. Pozorně si prohlédli celou poměrně rozsáhlou výstavu. Spokojeni se chystáme k odchodu … Zaujme mne možnost zapálit svíčku. Možnosti pochopitelně využívám a jednu také zapaluji.

Tento zvyk jsem zavedl na své "první cestě" do Paříže, kde v katedrále Notre Dame jsem zapálil "první svíčku". Tento zvyk se snažím dodržovat na každé následující cestě. Pokud taková možnost je, aplikuji ji.

Naprosto spokojeni opouštíme kostel a pokračujeme dále za poznáváním Sofie. Jdeme co noha nohu mine … Až …? Až náš zrak upoutají zlaté věže. Naše zvědavost opět stoupá … Dále se zvyšuje, s tím jak se zkracuje vzdálenost k našemu cíli. Z našeho cíle se vyklubal ruský pravoslavný kostel uprostřed bulharské Sofie …

Ruský kostel svatého Mikuláše Divotvorce je místo ruské pravoslavné církve v Sofii. Základy chrámu byli položeny v roce 1907 za účasti velkovévody Vladimíra Alexandroviče, syna ruského cara Alexandra II. osvoboditele a prince Borise, budoucího bulharského cara. Prostředky na stavbu kostela poskytl ruský car Mikuláš II. Kostel byl vysvěcen 24. září 1914 metropolitou Vasilijem z Dorostolu a Chervenu.

V létech 1921 až 1950 sloužil v církvi ruský arcibiskup Serafín z Bogucharu. V únoru 2016 byl kanonizován jako svatý bulharskou a ruskou pravoslavnou církví. Jeho svaté ostatky spočívají v kryptě kostela.

Chrám byl postaven ve stylu moskevské církevní architektury ze 17. století. Navrhl ho slavný ruský architekt Michail Timofejevič Preobraženskij. Je autorem pravoslavných chrámů v Tallinu, Nice, Florencii, Buenos Aires i dalších.

Kostel svatého Mikuláše Divotvorce jako celek je originálním architektonickým a uměleckým dílem s jedinečnou architektonickou výzdobou. V typicky staroruském stylu má tvar stanu s velkou špičatou kupolí uprostřed a čtyřmi dalšími kolem. Podstatnou součástí je komplexní systém střešní krytiny s bohatou vnější výzdobou. Typický pro dekorativní a malebný styl 17. století. Architektonické tvary jsou bohatě zdobeny různobarevnou majolikou s jemnými dekorativními motivy. S typickým ruským ornamentem v květinovém stylu. Kostel byl prohlášen památkou architektury.

Kostel si velmi pečlivě prohlížíme. Rozměrově malý, avšak velice ladný kostel zaujme na první pohled. Naše zvědavost pracuje na nejvyšší obrátky. Nahlédnout nebo nenahlédnout …? Toť otázka … Napadne to mne i Vojtěcha téměř ve stejnou chvíli. Nahlédnout … Jdeme dovnitř. Shodou náhod přicházíme na začátek mše. Nejde odolat zvědavosti … Zdržíme se a zúčastníme téměř celé mše. Stojím jako socha … Koukám, poslouchám, ani nedutám. Byla to velice poučná a zajímavá zkušenost. Leč poledne se blížilo raketovým tempem. Bylo potřeba myslet na návrat. Ačvelice neradi … Vydali jsme se zpět na ubytování. Svačina bodla … Odpočinek po dobu největšího vedra velmi potěšil.

Speciální poděkování patří pracovníkům bulharské policie, jenž nám pomohli při zajištění ubytování v Sofii.

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

město Sofie

cs.wikipedia.org

svatý Kliment Ochrický

sk.wikipedia.org

katedrála sv. Alexandra Něvského

pravoslavieto.com

kostel svaté Sofie

en.wikipedia.org

kostel sv. Mikuláše Divotvorce

doprovodná tabule