Sofiina odysseia 

6.část

Je spíše už odpoledne. Z vlaku jsme vystoupili ve městě Dryanovo a jsme na cestě do Dryanovského kláštera. Trochu jsme si zašli. Na konci města přecházíme řeku Dryanovku po kamenném mostě. Na první pohled běžný kamenný most. Avšak při bližším prozkoumání zjišťujeme, že tento most postavil bulharský sochař, architekt a stavitel Kolju Ficheto.

Kamenný most přes řeku Dryanovku postavil architekt a stavitel Kolju Ficheto v roce 1861. Dodnes se tento most dochoval v původní podobě. Most je mistrovskou konstrukcí raných hydrotechnických staveb. Autor v něm rozvinul svou představu o tradičním renesančním typu římského ( hrbatého) mostu. Most je 38,5 metru dlouhý a 5 metrů široký. Stavba má čtyři oblouky s různě velkými otvory spočívajícími na třech masivních kamenných sloupech. Mostní pilíře jsou postaveny tak, aby umožnili průchod velké vodě.

V roce 2015 bylo na most instalováno umělecké osvětlení v souladu s architektonickými a strukturálními rysy monumentálního místa.

Zajímavost: V roce 1877 během Rusko – turecké války přešlo přes most ruské dělostřelectvo pod vedením generála Josifa V. Gurka a brilantní konstrukce stavitele Kolju Ficheta bez problémů unesla obrovskou váhu.

Pokračujeme tedy dál. Neustále nás provází velké horko slunného odpoledne. Cestu ukrajujeme stylem, ujdeme pár kilometrů a odpočíváme ... ujdeme pár kilometrů a odpočíváme. Po více jak hodině vyčerpávajícího pochodu se ocitneme na křižovatce hlavní silnice z Dryanova do Gabrova a odbočce ke klášteru. U této křižovatky je instalován monument jenž se pyšní nápisem 1876.

O monumentu samotném jsem se mnoho nedozvěděl. Jedinou informací, jenž se mi podařilo vypátrat je, že monument je věnován rebelům, kteří bránili nedaleký klášter během povstání v dubnu 1876. Postavený byl za socialistického zřízení.

Avšak zpět na cestu. Ještě je potřeba seběhnout z kopečka a stojíme před bránou samotného kláštera.

Klášter Dryanovo je funkční bulharský pravoslavný klášter nacházející se v údolí řeky Andaka pět kilometrů od přírodního parku Bulgarka.

Po staletí je klášter Dryanovo ( Svatého Archanděla Michaela) jedním z center rozvoje bulharského křesťanství i kultury a dodnes přitahuje věřící i turisty.

Klášter Dryanovo byl založen ve 12. století za vlády cara Kaloyana (1168 – 1207). Byl postaven v místech, jenž jsou dva kilometry vzdálené od současné polohy.

V roce 1393 jej osmanští turci vypálili na popel.

V 16. století jej místní lidé obnovili na opačném břehu řeky. Však ani tento klášter nepřežil.

Na současném místě se klášter nachází od 17. století. Součástí kláštera byla obrovská knihovna. Tato z kláštera učinila jedno z největších vzdělávacích center. Kurdjalové, osmanští bandité vystupující obvykle ve skupinách, nepřáli existenci kláštera a klášter opět lehl popelem. Ale i tentokrát byl znovu obnoven.

V 19. století začala rozsáhlá přestavba kláštera. Postaveny byli obytné budovy. V roce 1845 byl postaven i nový chrám.

Klášter Svatého Archanděla Michaela je jedním z center přípravy dubnového povstání roku 1876 na osvobození z osmanského panství. Po porážce tohoto povstání dolehl trest i na klášter a tento ani tentokrát nepřežil. Však i nyní se dočkal brzké obnovy. 3. dubna 1877 byl hlavní chrám slavnostně vysvěcen.

V současné době se zde nachází muzejní expozice Archeologie a obrození. Jsou zde vystaveny nálezy objevené v oblasti kláštera a popisující vývoj regionu a kláštera samotného. V expozici nalezneme domácí předměty, nástroje, mince už z mladší doby kamenné nebo doby kamenné – měděné ( asi 4 – 3 tisíce př. n. l.).

Středobodem expozice je historie dubnového povstání. Mezi exponáty jsou předměty patřící rebelům jako obrazy, zbraně a oblečení.

V muzeu lze zakoupit informační materiály a suvenýry.

Čas byl velice nesmlouvavý. Už samotná cesta do kláštera si vyžádala velký díl času, který jsme mohli tomuto zajímavému místu věnovat. Tudíž na návštěvu kláštera nám zbyla tak hodina času. Než bylo nutné pomýšlet na návrat. Třebaže jen velice neradi a na poslední chvíli, opustili jsme klášter a dali se na zpáteční cestu do města. Kousek za klášterem přišel Vojtěch se smělým nápadem … Budeme stopovat. Musím přiznat, byl jsem k tomuto nápadu velice skeptický. Zvláště poté, kdy nás několik aut jen tak minulo. Potom co jsem chtěl vše nadobro vzdát zastavil nám peugot s bulharskou poznávací značkou. Cestovala v něm dvojice středního věku. Nejen že nás dovezli do města, leč dovezli nás až na vlakové nádraží. Tím nám cestu velice usnadnil. Neměl jsem možnost se s tímto párem lidí blíže seznámit, však i tak bych jim chtěl strašně moc poděkovat za nezištnou pomoc. Nám už zbývalo jen dojít do prodejny potravin, kde jsme zanechali své věci. Také paní v obchodě bych chtěl strašně moc poděkovat alespoň touto cestou. Tedy vyzvedli jsme si zbytek věcí v obchodě a šli jsme čekat na nádraží na náš vlak.

Když tak o tom přemýšlím, nezmínil jsem se kam cestujeme … Tak že, naším cílem je město Stara Zagora.

Nastupujeme do vlaku. Po dvouhodinové cestě vystupujeme, už za tmy, na nádraží ve Staré Zagoře. Vycházíme z nádraží. Jak dál? Vojtěch i tentokrát boduje. Přichází s nápadem … Pojedeme taxíkem. Jsem unavený a nejsem proti. Za pět minut vystupujeme před hotelem. Super … Bereme věci a jdeme na recepci. Po deseti minutách jsme již na pokoji. Krásný hotelový pokoj mi bere dech. Dvakrát super … V krásném pokoji se krásně spí. Můžu to jen potvrdit. Lepím jako kanagon?! Jdu do sprchy. Sprcha fakt pomohla. Čistej odpadám do postele … Mám toho dost.

Druhý den vstáváme až dopoledne. Pozdní snídaně. Zbytek dopoledne probloumáme v okolí hotelu.

A odpoledne?

Vojtěch, jako znalec piva, si prosadil, že chce vidět zdejší pivovar Zagorka. Nebyl jsem zrovna nadšenej, avšak neshledal jsem ani argumenty proti. A tak odpoledne patřilo pivu. Čekala nás hodinu až hodinu a půl dlouhá tour přes celé město. Až na jeho výspu, kde pivovar sídlí. Nacházíme moderní továrnu s vrátnicí a administrativní budovou, kde by se mohlo vyrábět téměř cokoli. Jen nápis na budově říká, že je to hledaný pivovar. Tak trochu jsem doufal ve firemní prodejnu, kde se dá ledacos koupit. Pohříchu ani to se nesplnilo. Tak trochu zklamáni odcházíme. Cestou zpět se také krátce zastavujeme v Lidlu, jenž jsme před tím jen minuli. S večerem se vracíme na hotel. Vlastně nevím co si myslet?! Stará Zagora pro mne, alespoň prozatím, zůstává velkou neznámou a nepoznaným místem, které stále čeká na objevení.

Následující den dopoledne pokračujeme dál. Naším dalším cílem je město Plovdiv.

Město Plovdiv se nachází na březích řeky Maritsa, jihovýchodně od bulharského hlavního města Sofie. Město nalezneme v jižní části Plovdivské pánve, která tvoří západní část Horní Thrácké nížiny. Odtud na severozápad se zvedají vrcholky pohoří Stredna Gora. Na východ Chirpanské výšiny a jižní stranu ohraničuje pohoří Rodopy.

Plovdiv je jedním z nejstarších měst. Říká se, že jeho současníky jsou Trója a Mykény. Avšak je starší než Řím, Athény a Konstantinopol. Přesné stáří města není známé. V roce 1975 zde byly objeveny zbytky náboženské stavby z období Krétsko – mykénské kultury. Tyto nálezy se vyrovnají nálezům na ostrově Kronos.

První sídliště na tomto místě neslo jméno Kendrisia. Pojmenování pochází z cedrových lesů, o nichž psali staří kronikáři.

Thrácké kmeny zde na třech kopcích vybudovali opevněné sídliště, jenž nazvali Eumolpia. Název je spojován s thráckým králem a pěvcem Eumolpiem. Synem řeckého boha moře a vodního živlu Poseidona a nymfy Chinoe.

V roce 342 př. n. l. město dobyl král starověké Makedonie Filip II. Makedonský. Po této události následovala i změna názvu města. Město bylo pojmenováno Philipopolis, což znamená Filipovo město. Za vlády Filipa II. se město výrazně rozrůstá a stává se jedním z výchozích míst další kolonizační činnosti. Dnes najdeme sochu tohoto vládce před budovou městské rady.

Za vlády římského císaře Claudia jsou thrácké země součástí římské říše. Město dostává název Trimonttium, město tří kopců. Stává se centrem římské provincie Thrákie. Město je významným centrem kultury a hospodářského života. Vybírají se zde daně. Razí mince. Staví se honosné budovy a impozantní hradby. Římská éra je jedním z nejvýznamnějších období starověku. Město je nazýváno majestátním …

Vojtěch se rozhodl i tentokrát využít pro první cestu na hotel taxi. Před nádražím objevujeme taxi za přijatelnou cenu. Nastupujeme. Taxikář trochu zmatkuje … Má problém do navigace zadat ulici … Po několika pokusech se mu to podaří a ulici nalézá. Však ouha … Kde je ten správný dům? Ve chvíli, kdy ani taxikář zcela očividně neví … ho zastavuji … A ukončuji jeho trápení. Musím přiznat, že to chápu. I já mám problémy … Dům není přímo v ulici … Je za rohem. Nalézáme jej, neb místní lidé nás na tento dům upozorní. Dům vyhlíží poněkud opotřebovaně. V jeho čtvrtém patře se doslova schovává naše ubytování. Avšak zmiňované čtvrté patro je precizně zrekonstruované. Nalézají se zde tak čtyři velice hezké a útulné pokojíky. Již podvečerní procházka na seznámení nám představila nespočet krásných a pozoruhodných míst. Druhý den dopoledne ještě krátký, skoro až náhodný, výstup na nedaleký vrch Sachat. Obsazený na jedné straně vysílačem a na druhé straně věží s hodinami.

Již v dávných dobách se na tomto místě měřil čas. Na východním svahu stávaly za dob římské říše vodní hodiny. Byly součástí chrámu bohyně Venuše. Na stejném místě byly nalezeny, při vykopávkách v roce 1920, sluneční hodiny,pocházející pravděpodobně z roku 161.

První zmínka o hodinové věži v Plovdivu pochází od sekretáře francouzského velvyslance v Osmanské říši Le Fevre. S odkazem na stavbu věže na konci 16. nebo na začátku 17. století. O hodinové věži se zmínil i turecký cestovatel, spisovatel a geograf Evliya Celebi ve své knize Putování po bulharských krajinách.

V roce 1809 byla postavena současná hodinová věž. Poté co tu původní zničil požár.

V roce 1883 byl do věže instalován hodinový stroj vyrobený ve Vídni na objednávku městské rady města Plovdivu.

V roce 1909 na budově věže probíhala rekonstrukce, jejž se ujali stavitelští mistři z města Bracigovo.

V roce 1927 byla věž z hodinami prohlášena národní kulturní památkou. Dnes je architektonickou a uměleckou památkou národního významu.

Byl zde přímo úchvatný výhled na celé město Plovdiv. Naprosto unešeni se vracíme na hotel. Sbalíme věci a jdeme na nádraží. Tentokrát pěšky. Jsem pobízen potvrdit, že Plovdiv, ačkoli jsme zde byli jen jednu noc, mne velice učaroval.

V brzkém odpoledni cestujeme do našeho posledního místa. Tím je současné hlavní město Sofie.

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Kamenný most přes řeku Dryanovku

dryanovo.bg, doprovodná tabule

Monument 1876

kathmanduandbeyond.com

Klášter Dryanovo

en.wikipedia.org, bulgariatravel.org

město Plovdiv

plovdiv.bg, en.wikipedia.org

hodinová věž

sk.wikipedia.org, doprovodná tabule