Sofiina odysseia
5. část
Začíná odbíjet první hodina po poledni. Já odpočívám na pokoji. Jsem naprosto stižen únavou po celodopoledním poletování na oslavě státního svátku Sjednocení Bulharska. Čas letí jako splašená herka a čtenáře nezajímá již skončené dějství. Kvapem se blíží doba. Kdy bude potřeba posbírat síly a věnovat pozornost odpolednímu programu. Odpoledním programem je odložený průzkum města. Takže vztyk a jde se.
Naším prvním cílem je poloostrov Boruna. Procházíme jednu uličku … druhou … třetí až nakonec dojdeme " skoro" k našemu cíli. Pomyslnou vstupní branou se jeví Stambolovský most. Na první pohled vzhlíží jako mnoho jiných mostů v mnoho jiných městech. Však na druhý pohled je vše jinak.
Stambolovský most je součástí malebného panoramatu města Veliko Tarnovo. Bývá také častým cílem turistů fotografů. Jméno obdržel po významném bulharském politikovi, revolucionáři, novináři a básníkovi Stefanu Nikolovi Stambolovi. Stambolov je považován za jednoho z nejdůležitějších a nejoblíbenějších zakladatelů moderního Bulharska.
Most samotný byl postaven v roce 1892. Navrhovatelem i konstruktérem byla vídeňská firma na slévárenské výrobky R. F. Vagner. Stavbu prováděli francouzští, belgičtí a italští specialisté a dělníci. Řady doplnili také bulharští pomocníci. Most je projevem moderní evropské výstavby v Bulharsku. Jeho volně visící nepodepřená konstrukce je důležitý úspěch v této oblasti na Balkáně.
Avšak my již pokračujeme přes most na poloostrov k našemu prvnímu cíli. Památníku dynastie Assenů.
Památník dynastie Assenů je věnován výročí 800 letům povstání proti byzanské nadvládě, které skončilo osvobozením Bulharska. Památník představuje vůdce revolty bratry Assena a Petra i jejich nástupce cary Kaloyana a Ivana Assena II. Jenž jsou nejslavnějšími cary z dynastie Assenů. Za jejich vlády dosahlo Bulharsko vysoké politické, hospodářské a kulturní prosperity. Autorem díla je bulharský sochař prof. Krum Damyanov.
Jakmile se dostatečně vynadíváme na dílo bulharského sochařského umění stačí jen nepatrně přeostřit zrak na panoramatické výhledy na město Veliko Tarnovo, které jsou z tohoto místa opravdu úchvatné. Pokud budeme přejíždět zrakem z levé strany, od památníku, po panoramatu města na pravou stranu spočine náš zrak na budově galerie umění Boris Denev našemu dalšímu cíli.
Umělecká galerie Boris Denev tvoří celek, k němuž ještě patří již navštívený památník dynastie Assenů a Alej tvůrců Bulharska. Budovu galerie navrhnul architekt Hristo Totev. Stavba započala položením základního kamene v roce 1925. Z počátku zůstává budova nedokončena. Budovu se rozhoduje upravit a využívat Severobulharský veterinární institut. Poté následuje 197 let, kdy budovu používá místní policejní oddělení. V roce 1985 se konali velké národní oslavy 800 let výročí povstání Assena a Petra. Při této příležitosti budovu zrekonstruoval architekt Nikola Nikolov a upravil pro potřeby galerie umění. V roce 2003 při 120 výročí narození slavného krajináře a umělce z Velika Tarnova Borise Deneva, z rozhodnutí městské rady, byla pojmenována galerie po něm.
Galerie je vlastníkem jedné z nejbohatších sbírek historických děl v zemi. Nalezneme zde více než pět tisíc exponátů. Galerie vystavuje ve svých stálých expozicích téměř tři stovky exponátů rozdělených do sekcí malba, grafika a sochy. Na budovu galerie navazuje venkovní expozice soch nazývající se Alej tvůrců Bulharska.
Alej tvůrců Bulharska byla zřízena městskou radou Velika Tarnova dne 6. listopadu 1997. V aleji jsou instalovány práce významných osobností, které svým dílem přispěli k rozvoji a uznání starého hlavního města.
Do budovy galerie jsme se sice nepodívali, avšak Alej tvůrců jsem si nemohl nechat ujít a poctivě ji celou prošel. I když jsme zde strávili překrásné chvíle je potřeba pokračovat dále do města. Vracím se ve svých stopách až za most. Procházíme jednu uličku … druhou … třetí pořád do kopečka až na hlavní třídu. Je ještě mnoho co objevovat …
Naší první krátkou zastávkou byl památník padlých za svobodu Bulharska. Budeme li pokračovat ulicí Stefan Stambolov přijdeme k soše tohoto státníka.
Pomník Stefana Stambolova se nachází na začátku staré tržní ulice Samovodska Charshia. Pomník byl navržen sochařem Nenko Marovem a architektem Lacherazem Lalevem. Pomník byl odhalen v roce 1995.
Stefan Stambolov byl pozoruhodný bulharský státník, novinář a básník. V letech 1887 až 1894 byl předsedou vlády Bulharska.
Narodil se v Tarnovu 30. ledna 1854. V pouhých 21 letech již byl považován za nástupce bulharského apoštola svobody Vasila Levského. Po dubnovém povstání roku 1876 zorganizoval Stambolov národní odpor proti Osmanské říši. Během osvobozenecké války v letech 1877 – 1878 pomáhal ruské vojenské rozvědce a organizoval improvizovanou dodávku potravin pro armádu. Měl roli starosty v řízení a rozvoji moderního Bulharska. Během jeho funkčního období, ve funkci předsedy vlády, bylo jednou z hlavních priorit moderní vzdělání. Měl významný podíl na hospodářském rozmachu mladého bulharského státu na konci XIX. Století.
Pokud půjdeme dále stejnou ulicí přijdeme na panoramatickou terasu. Místo mezi domy, kde můžeme složit svá unavená těla na lavičku a kochat se pohledem na poloostrov Boruna, údolí s řekou Jantrou, památník Assenů a galerii. Na štítech domů zde nalezneme malby znázorňující spiknutí Velcha Atanasova. Budeme li se držet stále ve stejné ulici a budeme li držet stejný směr přijdeme na náměstí Velchova zavera. Místo, kde v 19. století vzniklo jedno z několika hospodářských center Tarnova. Toto místo je však spojeno se smutnou událostí. Zde byl v roce 1835 popraven vůdce spiknutí Velcha Atanasov. Při oslavě stého výročí spiknutí zde byl vztyčen pomník a od těchto dnů nese náměstí jméno Velcha Atanasova.
My však pokračujeme dále. Ještě na konci ulice uvidíme na pravé straně velice zajímavou budovu. Skrývá se v ní muzeum Obrození a Ústavodárného shromáždění.
Muzeum se nachází v severní části náměstí Saedinenie. Budova v níž se nalézají expozice muzea bývala v minulém životě tureckým hostincem. Tato architektonická památka byla postavena v roce 1872 renesančním stavitelem Kolju Ficheto. Jedná se o křížovou stavbu s klenutým vchodem. Expozice je rozložena do tří pater.
V prvním patře jsou prezentovány památky ilustrující vývoj křesťanského umění v období osmanské nadvlády.
V druhém patře jsou prostřednictvím dokumentárních materiálů představeny etapy a nejdůležitější momenty národního osvobozeneckého boje obyvatelstva Tarnovské oblasti v době osmanské nadvlády.
Vrátíme se na hlavní ulici a v našem původním směru staneme před křižovatkou. My se dáme doprava do ulice Ivan Vazov. Po nějaké době přijdeme ke pravoslavné katedrále. Je potřeba být pozorný … Katedrála se nachází trochu stranou po levé straně. Katedrála nese název Katedrála Narození panny Marie.
Katedrála se nachází na malém náměstí v tzv. Bolyarské mahale. Je jedním z nejstarších a nejkrásnějších kostelů ve městě Veliko Tarnovo Byla postavena v letech 1842 až 1848 architektem a stavitelem Kolju Ficheto. Postavena byla z tesaného kamene a červených cihel. Současně také nahradila starší kostel stejného jména stojící na témže místě.
Jedná se o třílodní stavbu se dvěma řadami hlavic uvnitř. Kostel se může pochlubit unikátními architektonickými prvky. Jako je vratná římsa z červených cihel. Čtyři sloupy a elipsovitá okna. Což z kostela činí skutečně unikátní místo. Zvonice u západní zdi je postavena také architektem a stavitelem Kolju Ficheto.
Kostel byl bohužel zničen při zemětřesení v roce 1913. Později, v roce 1934, však byl obnoven mistrem Grozju pomocí starých deskových skic a sádrového modelu. Dřevěné části kostela, včetně dubových královských dveří, vytvořil Peter Kushlev z Debar School.
Před kostelem nalezneme sochu svatého Kipriána ( Cypriána). A kdo že to byl?
Svatý Kiprián byl kněz a mučedník, patří mezi křesťanské světce.
Narodil se v Kartágu pohanským rodičům. Žil v době císaře Decia v Syrské Antiochii. V mládí byl filozofem a kouzelníkem ve službách boha Apolóna
Po svém obrácení ke křesťanství byl pokřtěn biskupem Antimem, který ho také vysvětil na presbytera. Později byl zvolen biskupem v Kartágu. Poté co byl pomluven polyteistickým vládcem Eutolmiem, byl spolu se svatým Justinem uvržen do vězení.
Po dlouhém mučení ti dva neustále vyznávali Krista a společně trpěli mukami. Podle křesťanské víry to rozzuřilo jejich trýznitele, kteří je hodily do vroucího kotle. Avšak ten jim ani v nejmenším neublížil. Když to viděl modlový kněz jménem Athanasius prohlásil: I já ve jménu boha Asképia vstoupím do ohně a zahanbím tyto mágy. Jakmile se však dotkl ohně, okamžitě zemřel. Sotvaže to mučitel viděl, bál se. A nechtěl li je dále soudit, poslal je k císaři Claudiusovi do Nikodémie s podrobnou písemnou zprávou o nich. Císař je odsoudil ke sťatí mečem.
Pravoslavná církev slaví svatého Cypriána a svatého Justina 2. října, podle juliánského kalendáře.
V průběhu odpoledne jsme prošli velkou část města, avšak do odpoledne se toho již více nevejde. Proto vzápětí po návštěvě katedrály obracíme a vracíme se na hotel. Na hotelu povečeříme a asi na hodinu si odpočineme. Ještě nás čeká jeden cíl. Pomyslná třešnička na dortu. Návštěva light show na pevnosti Tsarevets. S přicházející tmou jsme opět na nohách. Jdeme přes celé město. Město je plné lidí. Všichni míří jedním směrem. Na pevnost Tsarevets. Přicházíme již za tmy. Pevnost je beznadějně obklíčená lidmi. S úderem dvacáté hodiny to vypukne. Pevnost se za zvuků hudby začíná nesměle
rozsvěcovat. Program trvá zhruba půl hodinu a je naprosto strhující. Jestliže existuje nějaký perfektní způsob jak zakončit oslavu Dne sjednocení, tak je to tento. Po skončení light show se celý dav lidí obrací a rozchází se zpět do svých domovů. Rozhodně bude na co vzpomínat. I my se vracíme. Opět přes celé město. Leč cestou se ještě rovněž zastavujeme v naší oblíbené prodejně na krátký nákup. Poté již nadobro na hotel. Rychlá sprcha a na kutě.
Ráno rozhodně nespěcháme a v klidu si pospíme. V průběhu dopoledne sbalíme věci a uzavřeme účet na hotelu. Dojdeme na nedalekou zastávku autobusu. Po příjezdu autobusu nastupujeme. Míříme na vlakové nádraží. Naší další zastávkou je Dryanovský klášter. Čekáme na nádraží. Je již poledne. Vlak má přijet až za čtyřicet pět minut. Vlak přijíždí, nevypadá zrovna přesvědčivě … Vagóny jsou značně opotřebované … Z venku připomínají spíše malířské plátno. Ale co naděláme. Nastupujeme. Asi po dalších čtyřiceti pěti minutá a přetrvávající nejistotě … Kde vystoupit? Vystupujeme ve městě Dryanovo. Poměrně záhy zjišťujeme, že to byla chyba. Klášter do kterého jsme mířili je o zastávku dále. A co potěšilo ještě o poznání méně? Vzdálenost, jenž nás dělila od cíle. Více jak pět kilometrů. No co naděláme … Na nádraží si věci nechat nemůžeme. Vojtěch navštíví nedalekou prodejnu potravin. Pracovnice prodejny ochotně svolí. Věci si u ní můžeme zanechat. Tak … Teď ještě cestu. Ptáme se kolemjdoucích. Až na třetí pokus slavíme úspěch. Potkáváme paní, která nám velice ochotně vysvětlí skoro celou cestu. Jdeme zadaným směrem. I tak však částečně bloudíme. Určitou satisfakcí je návštěva významného mostu. Neodolám focení. Nakonec stejně musím vyndat telefon a otevřít mapu, abych se mohl zorientovat. Pohlédnu do mapy a téměř okamžitě vím kde jsme. Nalézám správnou cestu a můžeme jít. Avšak zdaleka nemáme vyhráno. Je velké horko. Před námi velká porce kilometrů. Ujdeme pár kilometrů, odpočíváme … Ujdeme pár kilometrů, odpočíváme …
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:
Katedrála Narození Panny Marie
oldtownexpolrer.com
Svatý Kiprian
sr.wikipedia.org
Stambolovský most, památník dynastie Assenů, umělecká galerie Boris Denev, alej Tvůrci Bulharska, socha Stefana Stambolova
doprovodné tabule k jednotlivým památkám
Muzeum Obrození a Ústavodárné shromáždění
museumvt.com