Řád německých rytířů v Novém domově
1. část
Nedlouho poté co Jindřich I. Přijel roku 1220 na svůj hrad Nový domov povolal na Hradec, jako duchovní správu, Řád německých rytířů. Řád se zde zabydlel na několik století a byl věrným pomocníkem nejenom samotnému Jindřichovi, ale i všem následujícím vladařům z dynastie Vítkovců. Za příslib vybudování špitálu pro dvanáct nemocných dostal Řád německých rytířů od Vítkovců k dispozici kostel svatého Jana Křtitele, kde mohl řád vykonávat duchovní správu.
Aby jsme mohli v našem vyprávění pokračovat je lépe seznámit se se samotným řádem a jeho historií.
Správný a úplný název je Bratři německého domu Panny Marie v Jeruzalémě. Počátek historie řádu spadá do roku 1190, kdy námořníci ze severoněmeckých přístavů Brémy a Lubek vybudovali poblíž města Akkon polní špitál na jehož zastřešení použili plachet ze svých lodí. Prvním představeným špitálu se stal Mistr Sibrand. Když se němečtí námořníci chystali na podzim stejného roku odplout domů, předali správu špitálu do rukou dvěma mužům z blízkého okruhu vévody Fridricha Švábského, který projevoval novému špitálu přízeň. Těmi odvážnými muži byli kaplan Konrád a komoří Burchard. Ti posléze zasvětili špitál Matce Boží a nazvali jej Špitálem Panny Marie němců v Jeruzalémě.
Po dobití Akkonu křižáckým vojskem se špitál přesunul do města. Špitální bratři zde zakoupili pozemky poblíž brány svatého Mikuláše a vystavěli zde kostel, špitál a další obytné a hospodářské budovy. Po zabrání Akkonu křižáckým vojskem se město stalo na dlouhá léta hlavním městem Křižáckého království. Již 6. února následujícího roku vzal nově vytvořené společenství pod svou ochranu papež Klement III. Jeho nástupce Celestýn III. Pak potvrdil 21. prosince roku 1196 Všechny majetky, práva a výsady, čímž postavil špitál a jeho bratry na roveň ostatních duchovních řádů. Ale již v této době dochází k postupné militarizaci bratrstva a to poté bylo dokončeno za aktivní účasti německých velmožů a biskupů. Na shromáždění ( kdy?) v sídle templářského velmistra bylo stanoveno, duchovní členové bratrstva se ve službě budou řídit řeholí špitálu svatého Jana Jeruzalémského ( Johanité), kdežto rytíři a laici řeholí Templářů. Opis templářské řehole poté předal velmistr Templářů do rukou Německého řádu společně s bílím pláštěm. Prvním velmistrem bratrstva byl poté zvolen Heinrich Walpot. Velmistr, společně s Pasovským biskupem, se následně vypravili do Říma k papeži Inocenci III. S žádostí, aby potvrdil propůjčení johanické a templářské řehole. Událo se tak 19. února roku 1199. Základním kamenem práce se tak stala špitální péče a boj s nevěřícími. Rozhodující třídou byli rytíři - řádoví bratři neboli laici. Dostali přednost před druhou třídou duchovními. Z rytířů byl volen velmistr, jakož to nejvyšší hodnostář. Zvolený velmistr byl vazal Kristův a byl doživotní vladař podléhající pouze papeži. Z řad rytířů byli voleni také komtuři, jako správci svěřených území. Rytíři žili v celibátu a všechen majetek byl toliko vlastnictvím celého řádu. Podřízenými rytířů byli polobratři nebo služební bratři. Vojenská družina se sestávala z žoldnéřů ( knechtů), kteří nosili bílí škapulíř s řádovým křížem na prsou a zádech.
Nedlouho poté co na začátku 13. století, se ze špitálního bratrstva stává rytířský řád přicházejí jeho příslušníci do Čech a na Moravu. Řád německých rytířů se tak stává druhým duchovním řádem, po rytířích řádu svatého Jana v Jeruzalémě, který se usadil na území českého království. Jejich hlavními centry se stávají královská města Praha a Opava. Je možné, že první zboží na území českého království obdrželi již před příchodem do Čech. Dostali jej od knížete Konráda Oty, který se účastnil třetí křížové výpravy a pobýval v té době v Itálii. Je téměř jisté, že po příchodu řádu do českého království, byl řád vybaven rozlehlými donacemi od českého krále Přemysla Otakara I. A jeho bratra moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Od českého krále Přemysla také dostali rozsáhlá privilegia a určitou nezávislost na královské koruně. Prvním sídlem německého řádu se stává kostel Na Poříčí. V kostele se ale dlouho nezdrží neb po smrti českého krále Přemysla vlastnický nárok uplatní jeho žena a vdova Konstancie Uherská, která se zde chystá založit klášter cistercianek. Kostel se ale záhy ukáže jako nevhodný a cistercianky se zabydlí v klášteře v Tišnově.
Je veliká ztráta, že český lid a čeští kronikáři věnovali toliko málo pozornosti tomuto řádu, který se zasloužil o rozvoj a zkrášlení každého území, kam dorazil a kde se usadil.
Na závěr se sluší poznamenat, že inspiraci pro naše vyprávění z knihy:
Němečtí rytíři z českých zemích
autorů Libora Jana a Františka Skřivánka
ze stejné knihy pochází i obrázek č. 2 a 3
obrázek č. 1 a 4 byl pořízen na výstavě v Gotickém paláci hradu a zámku v Jindřichově Hradci