Půvaby UNESCO na Slovensku 3.část

Nato co jsme si prohlédly katedrálu svatého Egidia a starou radnici opouštíme severní stranou Radniční náměstí a chystáme se pokračovat kolem hradeb v prohlídce města. Než opustíme toto místo je potřeba upozornit na dvě budovy.

Po levé ruce, jakoby za katedrálou, se nachází budova Humanistické školy.

Rozvoj řemesla a zejména obchodu v druhé polovině 14. století byl velice úrodnou půdou pro vznik školy. První známá škola v Bardejově vznikla ještě před 15. stoletím. Není však známo, kde stála a jak vypadala.

Ta současná byla vybudována kolem roku 1538. Dosvědčuje to i nápis na čelní fasádě pod krovem. Erecta ANNO 1538.

Bardejovská škola byla již od začátku střediskem kulturního života. Její význam daleko přerostl hranice města. Progresivní vyučovací metody i humanisticky vzdělaní učitelé přilákali studenty z celého severovýchodního Uherska. Na divadelní scéně bardejovské školy se hrávali, vedle divadelních her s náboženskou tematikou, i hry řešící světské problémy. Také hudební a literární život byl soustředěn kolem školy. Vždyť poskytla základní vzdělání mnohým významným osobnostem. V učebnách se vedli disputace na aktuální problémy doby, jenž byli odrazem vyspělého kulturního života renesančního Bardějova.

Na opačné straně pak nalezneme Evangelický kostel.

Evangelický kostel augsburského vyznání. Postavený byl podle podmínek tolerančního patentu Josefa II. v letech1798 až 1808 v klasicistním slohu. Kostel je vybaven neogotickým interiérem z druhé poloviny 19. století.

Pokud patříte mezi znalce následující odstavec prosím přeskočte.

Augsburské vyznání bylo předloženo 25. června 1530 na říšském sněmu v Augsburgu císaři Karlu V. jako vyjádření evangelických stavů k teologickým otázkám, které se lišili od katolických pozic, se snahou dosáhnout maximálního přiblížení a odmítnutí nařčení z bludného učení. Katolická strana vyznání odmítla spisem " Vyvracení", na který reagoval humanistický učenec a pedagog Philipp Melanchthon sepsáním spisu " Apologie Augsburské konfese".

Teď již však skutečně odcházíme. Obejdeme kostel směrem doprava a ulicí Dlhý rad jdeme kolem hradeb. Nemusíme však chodit daleko. Co by ševcův Honzík kamenem dohodil se nachází náš další cíl. Renesanční bašta.

Kromě předsunuté Severní bašty, není nedílnou součástí opevnění, je Renesanční bašta nejseverněji položenou baštou.

Původně gotická dvojpodlažní bašta s pravoúhlým půdorysem otevřená směrem k městu. Pojmenování obdržela podle nadstavené renesanční atiky, vyzdobené sgrafity. Autorem byli, v roce 1582, bratři Pelovci z Lugana. Vnitřní část bašty tvořili dřevěná podlaží přizpůsobená střílnám.

Na dohled od Renesanční bašty se nachází Dolní brána.

Dolní brána zajišťovala vstup do města od severovýchodu.

Původně věžová brána ze 14. století byla v třicátých létech století následujícího doplněna předsunutým opevněním, jenž s věží spojoval dřevěný padací most. V první polovině 16. století byl postavený kruhový barbakán. V roce 1821 byl dřevěný padací most nahrazen dvou obloukovým kamenným mostem.

Půjdeme li dál a odbočíme z ulice Dlhý rad do ulice Krátký rad. Náš pohled upoutá Červená bašta.

Červená bašta, někdy též nazývaná Královská, je třípodlažní bašta s polokruhovým půdorysem zdobená červeným kvádrováním. Cílem stavby bašty bylo posílení obrany Dolní brány. Ze strany od města je bašta otevřená. Na venkovním plášti, pod horní římsou, jsou zachovalé zbytky erbu města a erbu Uherska. V roce 1597 je dal namalovat rychtář Leonard Glatz.

Na dohled od Červené bašty se nachází Velká bašta.

Velká bašta je pětipodlažní s polokruhovým půdorysem. Svými rozměry přesahuje parkán směrem do příkopu. Ze strany od města byl postavený dřevěný ochoz. O jeho umístění svědčí i dnes patrné kamenné konzoly. Velká bašta je spojena na hradební zdi s Červenou baštou.

Budeme li pokračovat dále přijdeme na křižovatku ulic Krátký rad a Veterná. Zde stojí Hrubá bašta.

Hrubá bašta je opět pětipodlažní s protáhlým polokruhovým půdorysem. Stejně tak jako předchozí Velká bašta byla i tato vysunuta ven do hradebního příkopu. Za naší návštěvy zde probíhali stavební úpravy, tak bylo těžké vše posoudit.

Vybudována byla koncem 15. století a sloužila jako dělová parkánová bašta. Své pojmenování získala podle hrubých obvodových zdí, které dosahují síly až 3,5 metru. Dojem nalepení na Hrubou baštu vzbuzuje Malá bašta. Postavena byla v 17. století jako poslední. Sloužila jako zbrojnice. Hrubá bašta společně s Malou baštou tvořili nejúčinnější a nejprogresivnější součást obrany města.

Naproti Hrubé baště je možné si prohlédnout ještě Katův dům.

Raně renesanční dům z konce 16. století. Ve vstupním renesančním portálu je umístěný štít s erbem města a iniciálami CB. Také v zadní části chodby lze postřehnout renesanční portál. Dům byl sídlem městského kata. Součástí domu byla také věznice s útrpnou komorou.

My pokračujeme procházkovým tempem ulicí Šiancova na kruhový objezd. Zde odbočíme doprava do ulice Rhodyho a v podstatě se obloukem vracíme na Radniční náměstí. S tím, že přicházíme z druhé strany. S naším příchodem na Radniční náměstí se ozývají kostelní zvony a upozorňují nás na již pokročilou dopolední hodinu. Ještě nezbytná návštěva turistických informací. Nemáme to k nim daleko.

Co to …? Nějaká zrada … Informace jsou zavřené?!

Není však třeba být smutný. Důležité informace jsou, v papírové formě, umístěné ve stojánku. Neodolali jsme pokušení a jali jsme se je prohlížet. Spokojeni a vybaveni informacemi jdeme přes náměstí. I přes pokročilou dopolední hodinu jsme neopomněli navštívit dva obchody se suvenýry. První, alespoň za mne, velký dojem neudělal. Zato ten druhý … Tam jsem byl jako ryba ve vodě. Mají tam spoustu krásných keramických věcí. Mezi všemi těmi krásnými věcmi mou pozornost upoutal keramický zajíc. Strašně rád bych si ho koupil … Nakonec jsem však odolal … Představa následující dlouhé cesty mne přeci jen dostatečně nahlodala. Poté již jen cesta na ubytovnu. Spíše svačina než oběd. A pochopitelně nezbytná rutina … Vše překontrolovat. Dobít baterky … Nejen do elektroniky ...

A odpoledne:

Odpoledne máme v plánu výlet do nedalekých Bardejovských kúpelov.

Bardejovské kúpele jsou částí města Bardejov. Leží cca pět kilometrů od samotného města. V blízkosti je masiv Magura, jenž chrání město před povětrnostními změnami. Kúpele se samotným městem propojují linky autobusů MHD. V areálu kúpelí nalezneme nejen kúpelné domy, ale také hotely a dvě expozice Šarišského muzea. První expozicí je národopisné muzeum a druhou je skanzen.

Vznik Bardejovských kúpelí umožnili vývěry přírodních léčivých minerálních vod. Železnatých kyselek, alkalicko – slaného typu. Z výsledků chemických rozborů a také dlouholetých praktických zkušeností vyplývá, že bardejovská minerální voda může svojí balneologickou hodnotou úspěšně soupeřit s nejznámějšími minerálními vodami tohoto druhu.

Takže …

Po patřičném odpočinku. Dobře naladěni. A patřičně vybaveni. Vyrážíme pěšky na výlet. Leč, jak se záhy ukázalo … Náš plán byl velice smělý. Projít celou oblast bardejovských kúpelou. Jdeme tedy nejprve městem Bardejov. Za městem využíváme pěšinu vedoucí lesem. Chrání nás před provozem na silnici. Je docela teplo. Již samotná cesta si vybírá dosti sil a času. U křižovatky nedaleko kúpelou přicházíme k odpočinkovému altánu, jenž využilo několik poutníků. Zmožený Vojtěch altán ihned a rád upotřebí. Já přeci jen ještě při síle, uplatňuji možnost. Pokračovat po cyklostezce, vedoucí podél silnice, a navštěvuji nedaleký památník Gašpara Seredyho.

Pomník bývalému majiteli makovického hradního panství Gašparovi II. Seredy byl postaven v roce 1566 jako připomínka jeho smrti. Památník nechala stvořit jeho manželka Anna, rozená Mérei. Stojí nedaleko křižovatky mezi městem a městskou částí Dlhá Lúka pod rozložitou lípou.

Je to divné? Za mé návštěvy tam žádný strom nebyl. Však na starších fotografiích lze strom vidět.

S památníkem se pojí velmi zvláštní legenda.

Gašpara Seredyho oslovil vévoda Zikmund Rákoczy s tím, že by měl zájem o jeho hrad Zborov. Gašparovi se ho nechtělo přímo odmítnout. Stanovil si tedy cenu jeden tisíc zlatých. S tím, že mince k zaplacení musí být vyraženy v Transylvánii během jednoho roku. Ježto se v Transylvánii několik let nerazilo tolik mincí, byl přesvědčen, že Rákoczy podmínku nesplní. Avšak jak velké bylo překvapení … Domluvenou částku dostal přesně na den. Musel proto hrad předat novému majiteli. Když zarmoucený hrad opouštěl … Otočiv se … Neb spatřiti chtěl naposledy svůj milovaný hrad. I tu srdce mu puklo žalem ...

Jen co na hodinkách uplynulo patnáct minut byl jsem zpět. Po nezbytném odpočinku jsme pokračovali dále. Naším cílem byla studánka uprostřed lesa, jenž stál na okraji kúpelou.

Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že bardejovské kúpele se mohou honosit názvem klimatické lázně. Cestou lesem se mi dýchalo tak lehce jako už dlouho ne.

I cesta ke studánce ukrojila velkou část odpoledne, avšak i tak stála za návštěvu. Naším příštím cílem byla rozhledna nacházející se na kopci za lesem. 

Tudíž jsme pokračovali cestou až na konec lesa. Byl už spíše podvečer, když jsme k rozhledně došli. Výhled tu byl úžasný … Pokud využijete rozhledny, výhled směrem k městu Bardejov se stane přímo úchvatný. Je možné také přehlédnout celé širé pláně. Čas vyhrazený tomuto výletu spěl ke svému konci. Třebaže procházka lesem nám mnoho dala, mnoho si také vzala. Nám nezbylo než pomýšlet na návrat. Na samotné kúpele se bohužel nedostalo. Tak snad příště … Se sluncem přibližujícím se k obzoru se vracíme na pěšinu do lesa a scházíme dolů k silnici. Do města přicházíme již za tmy. Ještě krátký nákup v Kauflandu. Pak jen ubytovna. Na ubytovně povečeříme. A nastává opět rutina …

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

město Bardejov

cs. wikpedia.org, Turistický sprievodca Bardejov

Bardejovské kúpele

sk.wikipedia.org

památník Gašpara Seredy

severovychod.sk