Půvaby UNESCO na Slovensku
1.část
Nejčerstvější cesta má své téma. Tím tématem jsou památky UNESCO.
Cílová destinace?
Cílovou destinací, kde cesta bude začínat jsou východoslovenské Košice.
Neb do Košic, a na východní Slovensko obecně, se cestuje nejlépe z Prahy.
Jen pro jistotu připomínám, že necestuji autem, avšak využívám hromadné prostředky. Především vlak.
I já tedy ponejprv budu cestovat do Prahy.
Vycházím, jako obvykle už mnohokrát, se svým fotobatohem a kufrem. Je teplé slunečné dopoledne. Poté co docházím na nádraží, chci si opatřit něco k pití. Vyberu si svou oblíbenou minerální vodu. Přichází chvíle placení … V tu chvíli strnu … a zkamením?! Někde vzadu v hlavě se ozve výstražný signál a rozsvítí se červené světlo. V ten okamžik mi to docvakne … Peněženka i s doklady zůstali doma.
V hlavě se mi rozdrnčí kolečka …
Můžu pokračovat?
Vše důležité zůstalo v peněžence …
Ačkoli se mi fakt nechce … a hodně váhám.
Vracím se domů …
Je poledne …
Poobědvám, dám si kávu a odpočívám.
Svůj odjezd odkládám na odpoledne.
Odpoledne se odehrává stejný scénář …
Vycházím, jako obvykle už mnohokrát, se svým fotobatohem a kufrem. Peněženku a doklady jsem si tentokrát přibalil.
Na druhý pokus se mi podaří odjet …
Však, jako vždy, nic není tak jednoduché …
Zkus si tipnout Vážený čtenáři jaká komplikace se vyskytla nyní?
Pokud si tipuješ, že byla výluka. Sice si nic nevyhrál, avšak máš můj obdiv.
První část cesty do Prahy jsem tedy absolvoval náhradním autobusem. Nutno však přiznat, že vše probíhalo až nezvykle hladce.
A co z načatým odpolednem v Praze?
Je celkem velké horko …
Malé ochlazení přijde vhod?
Navštívím tedy výstavu ledových soch …
Vystupuji v Praze na hlavním nádraží. Svůj kufr odkládám do úschovny. Kolem nádraží mířím do kopců na Žižkov do Riegrových sadů. Cesta mi zabere asi třicet minut. Stan ve kterém se výstava nachází leží až úplně na konci. Očekávám velkou výstavu, s prohlídkou i na hodinu … K mému překvapení, je výstava prostorově poměrně malá, avšak i tak se sem vměstnalo poměrně mnoho. Její prohlídka je naprosto úžasná. Výstavu jsem poctivě prošel a nafotil. Velmi potěšilo, že po horkém dni,zde bylo chladno. Po třiceti minutách spokojeně odcházím z výstavy. Zbývající čas věnuji procházce po Riegrových sadech. S přicházejícím soumrakem se vracím zpět na nádraží.
Na nádraží se setkávám s Vojtěchem. Opět cestujeme spolu.
Vlastně bych měl říci, že cestuji já s Vojtěchem. Tvůrcem " plánu" této cesty je totiž Vojtěch. Já jsem tentokrát v roli pouhého doprovodu.
Přichází čas odjezdu. Pobereme zavazadla a míříme na odpovídající nástupiště. Drobná černá skvrnka se přeci jen objevila … Hned na startu jsme obdrželi deseti minutové zpoždění na odjezdu vlaku. Však co, při celonoční cestě se to ztratí … Nastupujeme tedy do vlaku. Zaujímáme svá místa. Sedí se velice pohodlně, avšak na spaní to není. Jak už jsem se zmínil, jedeme přes celou noc. Naším cílem jsou východoslovenské Košice. Bylo by dobré alespoň něco naspat.
Město Košice je správním centrem Košického samosprávného kraje. V roce 2013 se stali Evropským hlavním městem kultury. Od roku 2017 nesou titul Creative City of Media Art a zařadili se tak do sítě kreativních měst UNESCO.
První písemná zmínka se datuje do roku 1230. Připomíná kostel v královské osadě Villa Cassa. Samotné dějiny města jsou ovšem daleko starší. Městská práva obdrželi Košice v roce 1241. Středověká zástavba města se soustředila kolem protáhlého čočkovitého náměstí. V letech 1270 až 1290 byly postaveny městské hradby. V roce 1312, v době bojů o uherský trůn, vyzbrojilo město vojska a po boku krále Karla Roberta z Anjou porazili v bitvě u Rožanovců spojená vojska uherského palatina Omoděje Aba a vévody Matůše Čáka Trenčanského. V roce 1369 získali Košice městský znak, jenž je nejstarším doloženým městským znakem v Evropě. Stávají se také druhým nejvýznamnějším městem v Uherském království. Řemeslným a obchodním centrem Horních Uher. Také důležitou zastávkou na obchodní cestě z Pobaltí na Balkán. V první polovině 15. století, za vlády krále Zikmunda Lucemburského, probíhá stavba katedrály Svaté Alžběty. Největší slávy dosáhli Košice za vlády Matyáše Korvína a zařadili se tak mezi největší města Evropy. Od 16. století byli Košice baštou proti habsburského odporu a místo vzniku četných stavovských povstání uherské šlechty. Město bylo však také hlavní horno uherskou proti tureckou vojenskou pevností. Centrem katolického školství s univerzitou založenou v roce 1657. V roce 1945 je zde vytvořena první poválečná československá vláda a vyhlášen Košický vládní program. V roce 1960 se stávají Košice krajským městem východního Slovenska.
Od roku 1993 jsou Košice sídlem Ústavního soudu Slovenské republiky.
Ráno přijíždíme na místo … Zastavujeme mezi kolejemi … Čekáme co se bude dít? Po deseti minutách čekání doslova přisupí pracovník ostrahy vlaku a začne se rozčilovat. Proč jsme už nevystoupili? Ještě s několika dalšími cestujícími si ho zmateně prohlížíme. Jen velmi neradi vystupujeme z vlaku. Venku překvapivě zjišťujeme, že na nádraží již jsme. Jen z vlaku to nebylo vidět. Přecházíme přes všechna nástupiště. Naše kroky míří do nádražní budovy. Je přeci jen pořád brzo ráno. Vše je zavřené. Využíváme tedy pohostinnost čekárny. V sedm ráno se otvírá úschovna zavazadel. Ihned ji využíváme a necháváme zde své kufry. Naše následující kroky již směřují do historického centra. Historické centrum vzhlíží velice přitažlivě. Nepochybně bude co odhalovat.
Hlavní dominantou a nejslavnější stavbou celého historického centra je bezesporu Dóm svaté Alžběty. Určitě by jsme našli i další přídomky, které vystihují tuto katedrálu. Jako: největší katedrála na Slovensku ... Nejvýchodnější katedrála v Evropě …
Dóm svaté Alžběty nebo Metropolitní katedrála svaté Alžběty je největším kostelem na Slovensku.
Na místě dnešní katedrály stával nejstarší košický kostel. Postavený byl v polovině 11. století v románském slohu. Zasvěcený byl svatému Michalovi. Jako farní je kostel označován i v nejstarší písemné zmínce datované rokem 1230. Ve čtyřicátých létech 13. století po příchodu německého obyvatelstva se patronkou města stává svatá Alžběta. Dochází i ke změně patronátu farního kostela, který je též zasvěcen svaté Alžbětě. Po této události je kostel goticky přestavěn. Požár v roce 1380 zpečetil osud kostela, avšak poskytl dobrou příležitost ke stavbě nového vhodného kostela odpovídajícího významu středověkých Košic.
V časech kdy končilo 14. století, za čilé podpory krále Zikmunda Lucemburského a z peněz bohatých měšťanů byla zahájena stavba nového kostela. Stavbu kostela podpořila i papežská kurie. V roce 1402 vydal papež Bonifác IX. bulu, kde poutníkům, jež přispějí na výstavbu košického kostela přiřkne takové odpustky, jenž by se jim dostalo v katedrále svatého Marka v Benátkách neb v kapli Porcinkula v Assisi.
Zřetelnou změnu pojetí přinesla nová stavební huť po roce 1420.
Druhá stavební etapa je zaměřena na sochařskou výzdobu portálů hlavní i příčné lodi. Inspirace jest načerpána v Praze a Krakově. Odráží se zde vliv parléřovské huti působící na stavbě katedrály svatého Víta v Praze.
V průběhu etapy třetí byly strženy pozůstatky původního kostela, který do té doby provizorně plnil svou úlohu.
Pod vedením Nikolause Krompholzce z Nisy, jemuž sekundoval stavitel Václav z Prahy byl v roce 1508 dokončen presbytář a tím byla považována stavba za dokončenou.
Na tomto místě a v tento čas katedrálu opouštíme. Jsme si však vědomi, že historie katedrály je mnohem delší. Můžeme se tedy k tomuto příběhu vrátit při jiné příležitosti …
Takže zpět do současnosti …
Téměř na dosah ruky, na pravé straně, od katedrály můžeme obdivovat druhou nejstarší stavbu. Kostel svatého Michala. Pochází ze 14. století. Kdysi byl tento kostel znám jako hřbitovní kaple. Možné je navštívit tajemnou kostnici nalézající se pod kostelem. Pokud budeme pokračovat dále můžeme navštívit přiléhající park s fontánou. Využívaný hojně k odpočinku. Dojdeme li až na samotný konec parku náš pohled upoutá majestátní socha košického erbu. Erb udělil městu v roce 1369 uherský král Ludvík I. Velký. Sochu erbu města pak zhotovil v roce 1999 sochař Arpád Račka. Prohlídku této části starého města můžeme zakončit prohlídkou archeologického muzea Dolní brána. Ukrývá se v podzemí za hranicí parku. Archeologický podzemní komplex byl náhodně objevený při rekonstrukci dlažby na Hlavní ulici v devadesátých letech 20. století. Komplex představuje zachovaný původní vstup do města. Na území města nalezneme dvacet šest fragmentů hradeb. Dolní brána však představuje největší a nejzajímavější část. My se zde zastavíme a vrátíme se zpět ke katedrále svaté Alžběty. Půjdeme si prohlédnout ještě druhou část starého města.
Téměř na dosah ruky na levé straně můžeme obdivovat Urbanovu věž. Věž je gotická stavba ze 16. století, jenž zastávala funkci zvonice patřící ke katedrále. Na volném prostranství mezi věží a katedrálou můžeme obdivovat také Urbanův zvon. Budeme li pokračovat dále přijdeme do parku jehož dominantu tvoří zpívající fontána. V letních dnech se můžeme zaposlouchat nejen do její vlastní produkce, ale i doprovodu nedaleko stojící zvonkohry. V nočních hodinách pak vše dovršují světelné efekty umocňující celou produkci. Jen velice těžko lze přehlédnout vedle stojící majestátní budovu Národního divadla Košice. Stavbu v neobarokním stylu zhotovil architekt Adolf Láng v roce 1788. Za divadlem nalezneme travnatou plochu a uprostřed fontánu znamení. Kruhová fontána sem byla instalována při poslední velké rekonstrukci Hlavní ulice v letech 1994 až 1995. Autorem fontány je košický sochař Arpád Račko. Při tvorbě fontány se inspiroval znameními zvěrokruhu. Po obvodu jsou zpodobněna všechna znamení a traduje se, že pokud člověk pohladí to své, splní se mu přání. Na levoboku vše uzavírá sousoší Imaculata … Neboli sousoší Neposkvrněné Panny Marie … Neboli prostě morový sloup. V létech 1709 až 1710 se v Košicích vyskytla morová epidemie. Trvalo víc než rok, kdy epidemie město opustila. Přeživší z vděčnosti postavili na místě dřívějšího vojenského popraviště nový morový sloup. Tento čin inicioval poštmistr Viktorín Flacherfeld. Než byl položen základní kámen uplynuli dva roky. Stavbu bylo třeba zajisti nejen finančními sbírkami, ale najít také vhodného a zkušeného architekta. Stal se jím košický stavitel Tomáš Tornyosi. O sochařskou výzdobu se postaral sochař Šimon Grimming.
Prošli jsme hlavní část starého města. Jistě by se našli i další místa, která by stála za prozkoumání, avšak na jedno dopoledne by to bylo mnoho. Proto se nyní již budeme vracet na vlakové nádraží, kde budeme pokračovat v následující cestě …
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:
sk.wikipedia.org
cz.wikipedia.org
knižního průvodce Košice