Michal pod Skalou 3.část

Na konci druhé části jsme se ocitli v době římské na dvoře císaře Konstantina a jeho matky Heleny.

Nyní se vrátíme do současnosti, opustíme kostel svaté Heleny a budeme pokračovat v putování dále.

Jdeme po Hlavné ulici, jaké si pěší zóně, na její opačnou stranu. Zde se nachází Mestská veža. A také turistické informace. Není lepšího místa, kde si člověk může udělat obrázek o tom co by ve městě, kde nikdy nebyl, měl určitě navštívit.

Poté nabyti informacemi a vybaveni mapou města s důležitými místy se ocitáme zas venku. Odbočíme doleva na Trojičné námestie. Náměstí celé přejdeme až k jeho ústí do ulice Hviezdoslavovi. Ulicí jdeme dál, přejdeme napříč ulici Halenárskou, a přejdeme do ulice Mikuláša Schneidera Trnavského. Na protějším konci stejné ulice nalezneme také jeho pamětní desku. Dále přechází ulice do náměstí Svätého Mikuláša, kde se nachází náš cíl. Pútnická bazilika svätého Mikuláša.

Na místě dnešní baziliky stál od druhé poloviny 11. století farní kostel v románském slohu. Byl zasvěcen svatému Mikuláši, patronu obchodníků. Kolem kostela se nacházelo románské sídliště s tržištěm, které protínalo obchodní cestu z Čech přes Jablonický průsmyk a Trnavu, dále na jihovýchod k Dunaji a posléze na Balkán.

K tomuto kostelu se také váže nejstarší písemná zpráva o osadě nazývající se Trnava.

Tak jak se, V této chvíli již svobodné královské město, Trnava rozrůstala původní kostel ji přestal dostačovat. Na jeho místě, v roce 1380, započala stavba kostela nového. V podobě tří lodní katedrály v pozdně gotickém slohu. Stavba byla dokončena v roce 1421. Na severní straně kostela se nacházela románská kaple svätého Juraje. Její existence byla ukončena v 17. století, poté co na jejím místě byla postavena sakristie nového dómu svatého Mikuláše. V 16. století, V časech když uherské království okupovali turkové , se Ostřihomská kapitula přestěhovala do kostela svätého Mikuláša a město Trnava se tím stalo velice významným místem. Až do roku 1820 byla centrem náboženského života a sídlem ostřihomského arcibiskupa.

Ostřihomští arcibiskupové, kteří zde sídlili jsou zde i pochováni.

V roce 1918 tady byla vytvořena trnavská apoštolská administratura a svatý Mikuláš se stal katedrálním chrámem. Posléze kdy na tomto místě vzniklo trnavské arcibiskupství ( pravděpodobně únor 2008) přenesl papež, na žádost prvního trnavského biskupa Júlia Gabriše, titul katedrálního chrámu na nynější katedrálu svätého Jána Krstiteľa.

Netřeba zoufat …

Již 10. srpna roku 2008 v Dómu svätého Mikuláša celebroval slavnostní mši trnavský arcibiskup Mons. Ján Sokol, při níž prohlásil svätého Mikuláša za mariánské poutní místo trnavské arcidiecése. Téhož roku 9. listopadu vyhlásil papež Benedikt XVI. svätého Mikuláša za baziliku minor. Svätý Mikuláš se tím stává, v pořadí, desátou bazilikou na Slovensku.

Kostel měl původně jen jednu věž. Při rozsáhlých opravách mezi lety 1562 – 1567 přibyla druhá nižší věž. Po velkém požáru v roce 1676 byla nižší věž zvýšena a od této doby jsou obě věže stejně vysoké. Dnes v jižní věži nalezneme tři zvony: Svätého Štefana, svätého Mikuláša, svätej Barbory. Špičky věží zdobí dva kohouti, jejichž původ se váže k osobě městského kapitána Pavla Holého, který měl kohouta ve svém erbu.

V kostele najdeme několik kaplí:

• kapli Svätého Michala archanjela pod severní věží.

• kapli Božského srdca Ježišovho pod jižní věží.

• kapli svätého kríža
  svätého Jána Nepomuckého
  pani Márie Trnavskej
  sväté Alžbety na severní straně hlavní lodi.

• Kapli svätého Jána Krstiteľa
  sväté Doroty
  Božieho tela na jižní straně hlavní lodi.

Ale co mne překvapilo a potěšilo asi nejvíc?

Potěšilo mne, že tato úžasná katedrála je součástí Cesty svatého Jakuba (Slovenská verze).

Cesta svatého Jakuba (mnozí ji znají pod názvem Camina) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve Španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry.

V katedrále v Santiagu jsou podle legend, i písemně doloženo, uložené ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka, jenž za svého života kázal také v Hispánii. Po své mučednické smrti (patrně v roce 44 l.p.) byl pohřben v Jeruzalémě. Později však byly jeho ostatky přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě. Na tomto místě dnes stojí město Santiago de Compostela.

Současný zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat od konce 80. let 20. století, což nejvíce ovlivnila pouť papeže Jana Pavla II. v roce 1982.

Vše završil rok 1993, kdy byla Cesta svatého Jakuba zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO a její nové značení bylo podpořeno grantem EU.

Je zapotřebí se ale vrátit do současné reality.

Pozdní odpoledne o sobě dává neodbytně vědět.

Je nezbytné zajistit si nocleh.

Iniciativy se ujímám tentokrát já. Ve své oblíbené aplikaci hledám levnější penzion. Mou pozornost upoutá útulný penzion v severní části města. Zajišťuji pokoj pro dva. Můj spolucestovatel Vojtěch pro tuto chvíli stíhá jen přikyvovat. Ale evidentně není proti.

Spokojeni s výběrem se dáváme do pohybu. Čeká na nás asi dvaceti minutová cesta skrz město. Po zmíněných dvaceti minutách a troše hledání nalézáme náš penzion. Vyřizujeme formality a jdeme na pokoj. Po celodenním běhání o sobě dává vědět únava. Krátce odpočíváme. Ale jen krátce, je potřeba mnohé ještě vyřídit … Po absolvování krátkého odpočinku povečeříme z vlastních zásob. Vysprchujeme se. Je velice příjemné být zase čistý a mít čisté oblečení. Jako pokaždé projdeme pořízené fotografie, posbírané informace a plán na další den. A co je v plánu? V plánu je město Trenčín a především hrad nad městem. Usínáme spánkem spravedlivých, s vidinou dalších cest … Probouzíme se přeci jenom déle než jsme chtěli. Ráno nás vítá poněkud zamračenou oblohou, i když sem tam prosvitne sluníčko. Vstáváme, pobalíme věci a opouštíme penzion. Čeká nás asi třicet minut chůze na vlakové nádraží. Cestou se zastavujeme v pekárně na vydatnou snídani. Na nádraží kupujeme lístky a za třicet minut už sedíme ve vlaku do Trenčína. Cesta probíhala bez jakýkoliv kotrmelců a za čtyřicet minut jsme vystupovali na nádraží v Trenčíně. Naneštěstí přeci jenom se s námi svezl jeden nechtěný cestující … Počasí … Po opuštění nádražní budovy nás vítají tmavě šedé až černé mraky. Když už jsme tady zkusíme štěstí ... Jdeme do centra … Avšak štěstí nás opustilo … Poté co jsme ušli jeden blok spustil se vytrvalí déšť, který se zdržel celé dopoledne. Anobrž ani tak jsme to nevzdali, prošli jsme centrum, navštívili pár obchodů a turistické informace.

Jeden z obchodů mne zaujal přeci jenom o něco více, než ty ostatní. Obchod s Trenčínskými suvenýry a dárky na Mírovém náměstí. Kromě toho, že tento obchod nabízel velký výběr úžasných dárků, zdejší paní obchodnice disponovala velkým množstvím doporučení a informací o které se neváhala podělit. Takže jsme zde, kromě nakoupení dárků, vydrželi téměř hodinu v družném rozhovoru, jehož téma bylo, co je možné navštívit nejenom v samotném Trenčíně ale i v širokém okolí. Lepší informace jsme neobdrželi ani v turistických informacích, které jsme navštívili předtím.

Leč ani přes toto velice plodné setkání se už mnoho zachránit nedalo. Viděli jsme pochopitelně centrum Trenčína, ale na trenčínský hrad, kam jsme se původně chystali nebylo ani pomyšlení. Počasí si nakonec dalo říct, naproti tomu nás doháněl čas a ten příliš možností nenabízel. Však příště … Příště to určitě vyjde … Načež nyní opravdu rychle na nádraží.

Lístky na vlak jsme měli zakoupeny předem tak tedy jsme byli ušetřeni jedné starosti. Vlak z Trenčína do Bratislavy byl ale dost plný takže jsme využili části určené pro osoby s omezeným pohybem, která byla naopak prázdná. Paní průvodčí sice protestovala, ale i ona si nakonec dala říct. I tentokrát probíhala cesta bez kotrmelců. Jediná změna byla v tom, že po cestě se k nám připojil mladý pán na vozíčku, který s námi cestoval do Bratislavy. V Bratislavě na hlavním nádraží jsem mu pomohl vystoupit z vlaku. Mezitím se Vojtěch postaral o naše zavazadla.

A jestli tušíš vážený čtenáři co se stalo na hlavním nádraží v Bratislavě?

Pokud jsi odpověděl: Navazující vlak do Čech měl zpoždění. Máš můj obdiv a klobouk dolů.

To vystoupíš z vlaku … Jdeš do hlavní budovy … Podíváš se čas odjezdu vlaku … A na tabuli, vedle času odjezdu, svítí zpoždění dvacet minut … Super …

No a aby nebylo všemu konec, tak když přijel po dvaceti minutách zpoždění vlak … Přibylo ještě dalších deset minut na úklid vlaku … A moje, mám spoustu času na přestup v Brně, zmizelo kdesi v nenávratnu …

Nakonec jsme přeci jenom z Bratislavy odjeli. Avšak …

Po deseti minutách přišel stevard zkontrolovat jízdenky. Když jsem mu zdělil svůj problém, jen zmateně zíral … Po dalších deseti minutách se objevila vlakvedoucí, s otázkou jaký máme problém? Tak jsem ji to znovu převyprávěl. Chvíli přemýšlela a pak říká: Dám vám vědět …

Co myslíš vážený čtenáři?

Stalo se tak …?

Pokud jsi odpověděl, že nikoli. Máš pravdu a já smekám podruhé.

Paní vlakvedoucí jsem pochopitelně už nikdy neviděl.

Hmm … tak nic ?!

A co zbylo mně?

Pobalil jsem svá zavazadla, jak to bylo jen možné. A připravil se na úprk …

Notnou chvíli před příjezdem na hlavní nádraží v Brně jsem už postával u výstupních dveří, připraven vyrazit … Střídavě koukám na hodinky, jak ubíhá čas …

A na okno, kdy budeme na nádraží …

Vlak zastavuje … Já beru za dveře … A ono nic?!

Nečekám ani vteřinu … Přebíhám do druhého vagonu, a s pardoon spěchám, se tlačím dopředu. Spíš vypadávám než vystupuji z vagónu … Jakmile dopadám na zem doslova utíkám přes celé nádraží na vlak … Se kterým pojedu domů. Nakonec stojí štěstí na mé straně a já dobíhám s několika minutovou rezervou.

Ptáte se, co Vojtěch?

Vojtěch to již nestihl a jen mi zdáli zamával …

Avšak nemusíte se bát …

Nasedl na první vlak do Prahy a v naprosté pohodě dojel domů.

No a já?

Já vlastně taky.

Jsem pohodlně usazen v kupé. Na uších sluchátka, ze kterých plyne oblíbená hudba. Vagón pravidelně kodrcá po kolejích. Ale nemusíte se bát, už jsem se nikde netoulal … V ruce svačinu, vedle sebe kávu a já si užíval jízdu. A samozřejmě v klidu dojel domů …

A zazvonil zvonec a příběhu je konec

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Katedrála svatého Michala Trnava

trnava.fara.sk

slovenská Wikipedie

Cesta svatého Jakuba

česká Wikipedie