Michal pod Skalou
2. část
V první části tohoto příběhu jsme se rozloučili na bratislavském hradě, kde jsme strávili slunečné sobotní odpoledne.
Ve chvíli, kdy se začalo připozdívat, a my jsme načerpali dostatek inspirace a sil, jsme se ještě vydali na krátkou procházku za krásami Starého města. Za první významné místo, u kterého jsme se zastavili, je možné považovat Michelskou bránu. Michelská brána přetrvala jako jediná ze čtyř vstupních bran původního opevnění. Byla postavena ve čtrnáctém století. Své jméno nese podle kostela svatého Michala, který stál před bránou do 16. století. V této době byl zbořen v důsledků nájezdů turků. Po nedlouhém toulání uličkami starého města jsme doputovali k Dómu svatého Martina.
Pokud bratislavský hrad představuje světské vedení, potom Dóm svatého Martina představuje církevní autoritu.
Pokud si vážený čtenář vzpomene, v první části tohoto příběhu jsem se zmínil o přestěhování církevních úřadů z bratislavského hradu do města. Novým sídlem církevních úřadů se stal právě Dóm svatého Martina.
Zde stál již od nepaměti malý kostelík. Ten byl zbourán. Na jeho místě byl poté zbudován, v roce 1273, kostel nový v románské slohu.
Poznámka autora:
Je naprosto nezpochybnitelné, že Dóm svatého Martina by si zasloužil věnovat daleko více času a prostoru. Šlo ale "jen" o seznamovací procházku, která více neumožňovala. K Dómu svatého Martina bych se chtěl určitě vrátit na některé z následujících cest a věnovat mu mnohem více času, kterého si ono místo určitě zaslouží …
Čas neúprosně plynul a začínalo být jasné, že o mnoho více již nestihneme. Přeci jenom … Je potřeba pokračovat k dalšímu cíli. Tak, i když jen velice neradi, směřovali jsme své kroky k vlakovému nádraží …
Náš cíl?
Lázeňské město Velký Meder.
Když jsme přišli na vlakové nádraží.
Vyzvedli jsme zbytek věcí z úložného boxu.
Přesvědčili se ze kterého nástupiště a kdy jede náš vlak.
Na nástupišti, po patnácti minutovém čekání, nastoupili do vlaku. Po několika minutách se vlak rozjel a my jsme jeli směrem na Dunajskou Stredu a Komárno. Po hodinu a půl dlouhé cestě vystoupili v cíli naší cesty. Byla už tma. Vojtěch tentokrát vyskočil z vlaku jako jelen a já se zmohl jen na pomalé loudání za ním. Ve chvíli kdy se mi podařilo dojít před budovu nádraží vidím Vojtěcha v družném hovoru z řidičem středně velkého osobáku. Jakmile mne zahlédne mává na mně abych šel k nim. Máme zajištěný odvoz, zněla první informace. Já, utrmácený celodenním pobíháním a focením jsem se nezmohl na jakýkoli odpor, ale tuto možnost spíše uvítal. Po patnácti minutové jízdě jsme na místě. Na místě …? Na potemnělé ulici, kde svítilo jen pár zářivek veřejného osvětlení, vypadali všechny domy stejně. No jo, ale který je ten správný …? Hodnou chvíli jsme s otevřenou pusou koukali jak vyvorané myši … Najednou mi klepe někdo na rameno. A on to nápad … Ptá se, proč nezavoláš majitelce? Vojtěch bere telefon a volá … Za pár minut zaregistruju, o dva domy dál, postavu jak na nás mává … Hurá jsme zachráněni. Paní majitelka si nás vyzvedává na ulici a vede nás na pokoj. Jakmile se zavřou vstupní dveře, vše pouštím a doslova odpadám na gauč. Jsem totálně KO … Ale jsem špinavý a zpocený … Nakonec se přeci jenom posbírám a jdu do koupelny. Sprcha byla supeeer … Pak už zúplna, čistý a čistě oblečený, upadám do náruče Orfeovi.
Ráno se probouzím svěží a odpočatý. Slunce je již na obloze v plné síle a láká k dalším dobrodružstvím.
Když už je člověk utrmácený a znavený …
Když už je člověk v lázeňském městě …
Bylo by báječný využít ty lázně.
A navíc …
Lázně Korvinus ve Velkém Mederu jsou určené k léčení pohybových obtíží. Voda až 38 stupňů Cessia.
Sedm bazénů s celoročním provozem. Tomu se dá jen těžko odolávat …
A víte podle čeho získali lázně jméno?
Lázně získali jméno podle uherského a chorvatského krále Matyáše Korvína.
Český čtenář si jistě vzpomene na Matyáše Korvína, který soupeřil s českým husitským králem Jiřím z Poděbrad. Kdy Matyáš Korvín usiloval také o českou korunu.
Matyáš se narodil jako mladší syn slavného vojevůdce a gubernátora ( správce země) Jana Hunyadiho. Panství Hunyadi ( v dnešním Rumunsku) věnoval Zikmund Lucemburský Janovu otci Vajkovi. Všiml sis vážený čtenáři určitého nesouladu? Ano … Správné jméno Matyáše by mělo být Matyáš Hunyadi, nicméně všeobecně zavedené a uznávané je jméno Matyáš Korvín.
A co přikládají dějiny?
V dobách, léta páně 1458 až 1490, kdy byl Matyáš Korvín uherským králem. Rozhodl se jednoho prosincového dne roku 1466 povýšit obec Velký Meder na Žitném ostrově při Dunaji na město. A odhodlal se tak učinit osobně. Svůj tábor rozložit v krásné lesnaté krajině nedaleko obce. K malému doubku, který stál poblíž jeho stanu, přivázal svého koně. Dnes po mnoho staletích doubek přetrval a my ho známe jako památný strom Matyáše Korvína.
Mohlo se tak skutečně stát?
Je to jen legenda?
Kdo ví?
Vše za nás vyřešil požár v roce 1702, který postihl celé město a zachvátil i radnici. Zde pohltil mnoho cenných historických dokumentů.
Nyní opustíme dějiny středověku a vrátíme se do současnosti.
To člověk takhle jde na nedělní odpolední procházku. Sluníčko svítí. Jde kolem parku. A co nevidí? Na podstavci kousek od silnice stojí busta. Poutník je tvor zvídaví … Přejde silnici … Prohlídne si celou bustu … A na podstavci čte … Béla Bartók. No jo a kdo že to je?
Dobrá … Dobrá
Tak se přeci jenom ještě vydáme do historie …
Tentokrát jen do 19. století.
Béla Bartók, celým jménem Béla Viktor Jánoš Bartók, byl světově proslulí hudební skladatel, také výborný klavírista a hudební vědec. Je možné ho zařadit mezi skladatele, jenž se nechali inspirovat lidovou hudbou.
Béla Bartók se narodil 25. března 1881 do rodiny ředitele hospodářské školy a hudebního nadšence Bély Bartóka staršího. Jeho matkou byla učitelka obecné školy Paula Voit. Otec zemřel Bélovi v sedmi letech. Poté se společně se sestrou a matkou přestěhovali do Nagyszolosu. Béla začal velmi brzy projevovat hudební nadání. Své studium na gymnáziu ale musel, ze zdravotních důvodů, přerušit. Rodina se nakrátko přestěhovala do Bratislavy, kde dokončil druhou třídu gymnázia. Zde také začala matka učit Bélu hru na klavír. Výuku hry na harmonium absolvoval u Lászlo Erkela. Po dokončení gymnázia, v roce 1898 dostal stipendium pro studium na vídeňské konzervatoři. Nakonec dal ale přednost studiu na hudební akademii v Budapešti. Zde studoval hru na klavír u Istvána Thomána a kompozici u Hanse Koessiera . Po ukončení akademie se dal na dráhu koncertního pianisty. Vystupoval ve dvaadvaceti zemích na 630 koncertech. V roce 1905, spolu s hudebním skladatelem a pedagogem Zoltánem Kodálym, cestoval po maďarském venkově a sbíral lidové písně. Nashromáždil 3700 záznamů. Stejně tak postupoval i na Slovensku, Rumunsku, Ukrajině a Valašsku, kde sesbíral další tisíce skladeb. V roce 1907 se stal učitelem klavíru na akademii v Budapešti. Zde strávil dvacet pět let. V časech Maďarské republiky rad, kdy vyučoval na akademii v Budapešti požádal v roce 1920 o dovolenou, aby unikl domácím útokům. V době své dovolené podniká četná zahraniční turné jako klavírista. V roce 1940 opouští nadobro Maďarsko i Evropu a stěhuje se do Spojených států do New Yorku. Na universitě v New Yorku se ujímá zpracování sbírky jihoslovanských melodií. Tady také, zachvácen leukemií, 25. září 1945 umírá.
Ale teď, zpátky do současnosti …
Procházka po městě byla velice příjemná, avšak den míří ke svému konci a je potřeba myslet i na zítřek. Jistě bude neméně zajímavý.
Naším cílem je město Trnava.
Vracíme se na pokoj. Prohlížíme fotografie, probíráme zážitky, ale i zítřejší program. Nezapomínáme také odpočívat.
Druhý den brzy ráno jsme se rozloučili s naší domácí a jdeme na nádraží. Vlakem cestujeme zpět do Bratislavy, ale tentokrát na zastávku Nové město. Tady po patnáctiminutovém čekání nastupujeme do vlaku mířícího do Trnavy, našeho dnešního cíle. Sedíme ve vlaku. Vše probíhá jako po drátkách. Jsme na dohled od Trnavy. A … A najednou vlak stojí … Čekáme pět minut … čekáme deset minut … patnáct … Po dvaceti minutách čekání se vlak rozjíždí. Přijedeme na nádraží. Vystoupíme z vlaku. Projdeme východem z nádraží.
Ale co dál? Hledám informace v telefonu.
To ale Vojtěch nelení a kolemjdoucího se vyptává na cestu. To musíte ulicí rovně a po dvou blocích zahněte doprava, dozvídáme se. Poděkujeme za dobrou radu a rozloučíme se. Jdem. Dostáváme se do centra Trnavy. První co upoutá naši pozornost je kostel na začátku pěší zóny. Kostel je zasvěcený svaté Heleně.
A kdo je svatá Helena?
Pokud chceme poznat tuto důležitou postavu dějin křesťanství je třeba vrátit se do starého Říma.
Svatá Helena, vlastním jménem Flavia Julie Helena Augusta. Narodila se v polovině třetího století v plebejské pohanské rodině v Bitýnii ve městě Drepane ( severozápadní malá Asie). Kolem roku 270 se provdala za římského generála Konstance Chlóra. V roce 274 se jim narodil syn Konstantin. V roce 293, za vlády císaře Diokleciána, obdržel generál Konstantis titul spolucísaře. Podle římského práva se musel oženit s nevlastní dcerou spolucísaře Maximiliána Teodorou. Helena se tak dostala do pozadí. Posléze co roku 305 se císař Dioklecián i spolucísař Maximilián vzdali vlády. Stává se z generála Konstanciuse císař na západě. O rok později Konstancius umírá a vlády se ujímá jeho syn Konstantin. Nato se, v roce 712, vypořádává se svými protivníky a přebírá vládu nad Římem. V roce 713 vydává tzv. Milánský edikt, kterým uděluje náboženskou svobodu. Nyní k sobě povolává svou matku Helenu a uděluje ji titul Augusta ( císařovna). Jak upoutalo křesťanství Helenu není možné, s jistotou, říci. Helena se věnovala charitě a zasloužila se o stavbu několika chrámů v Římě a ve Svaté Zemi. Do Svaté Země se roku 326 i vydala, aby zde podle tradice objevila pozůstatky kříže. Pouť v pokročilém věku, ale Helenu dost vyčerpává. Umírá v roce 330 v Nikomedii v synově náručí.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal z:
Michelská věž
visitbratislava.com
Dóm svatého Martina
dom.fara.sk
oficiální stránka obce
Velký Meder
velkymeder.sk
česká wikipedie
svatá Helena
zivotopisysvatych.sk