Kostel svatého Jakuba

Na kopci porostlém býlím na západ od města Hradec, později zvaným Jindřichův, stávala v raných dobách pozorovací tvrz. Její pozůstatky bylo možné nalézti ještě v roce 1858. Jak doba plynula tvrz začala ztrácet svůj význam a zub času dokončil její zkázu.

Z iniciativy poutníků, na témže vrchu, byl zřízen kostel. O tomto kostelu se toho mnoho neví.

Jisté ovšem je, že léta páně 1518 byla zřízena, na popud několika měšťanů Hradce Jindřichova, křížová cesta. Počátek této cesty nachází se nedaleko pravého břehu řeky Nežárky, poblíže městské brány nesoucí stejné jméno. Míříce ku západu do kopců ke kostelu svatého Jakuba.

Je dobré se na tomto místě zmínit, že další osudy jsou společné jak pro nově zřízenou křížovou cestu ( o jejíž historii pojednává samostatný článek), tak již stojící kostel.

Kostel i křížová cesta sloužili dlouhou dobu svému účelu, ale jak postupoval čas, začal se projevovat na jejich zchátralosti.

Další zprávy přináší až rok 1605, kdy kostel i křížovou cestu obnoviti nechala Marie Maxmiliána hraběnka z Hohenzollern, vdova po Jáchymu Oldřichovi z Hradce. V báni kostela svatého Jakuba lze z dochovaných listin číst:

Léta páně 1605 za papeže Klementa VIII., císaře Rudolfa II., arcibiskupa pražského Zbyňka Bérky z Dubé a Lipé, tento kostel svatého Jakuba apoštola stářím zbořený obnovila urozená paní Marie Maxmiliána, kdysi manželka urozeného pána, pana Jáchyma Oldřicha posledního z Hradce, purkrabího na Karlštejně, který zemřel dne 24.1. 1604.

Z listin se dále dovídáme:

Sama hraběnka, jako donátorka, ustanonovuje že:

Od roku 1608 se budou konati sedm krát do roka bohoslužby:

I) Ku poctě svatého kříže

II) Ku poctě nejsvětější trojice

III) Ku poctě svatého ducha

IV) Ku poctě blahoslavené panny Marie

V) Ku poctě svatého Jakuba Velkého

VI) Ku poctě všech svatých

VII) Za mrtvé

Zpívati při těchto mších měla mládež z hradeckého jezuického semináře.

Kostel disponoval pětibokým presbytářem zakrytým žebrovou klenbou a osvíceným čtyřmi jednoduchými okny. O něco širší loď měla jedno hrotité okno v severní zdi a dvě okna ve zdi jižní. Zde se nacházel vchod s jednoduchým čtyřhranným gotickým obložením. Nad rozhraním presbytáře a lodi byla čtyřhranná věžička s cibulovou střechou. Střechu zakončoval plechový kohout.

V roce 1605 byl také ulit do věže zvon nesoucí nápis:

Joachimus Udalricus, ultimus a Nova Domo, Burgraviens Carlsteinensis et conjutejus Maria Maxmiliana Comitessa ab Hohenzollen Anno MDCV / Durchs Feuer Flussig Christof Scherb in der alter stadt Prag goss mich.

Na zvonu jsou také vyhotoveny erby pánů z Hradce a hrabat Hohenzollern. Ke kostelu přiléhala také kaplička představujíc boží hrob a tvoříce poslední zastavení křížové cesty. Světlo obstarávala dvě kruhová okna v bočních stěnách. Křížová klenba ležela na čtyřech žulových toskánských sloupech. Od základů byla nově zřízena roku 1728. Mimo hlavní oltář s deskou z červeného mramoru měl kostel ještě dva boční oltáře. Pravidelné bohoslužby nadané Marií Maxmiliánou zde byli slouženy až do roku1777.

V době Josefínských reforem, přesněji v roce 1793, byl kostel zrušen a přestal sloužit svému účelu. Zvon z věže byl přemístěn do kostela v Horní Pěně. V roce 1804 požádala obec Kačlehy o oltář z již zrušeného kostela pro místní kapli. Neudržovaného a opuštěného kostela se ujal zub času. Ve 30. a 40. létech 19. století sloužil kostel místní posádce jako skladiště střelného prachu. A pravděpodobněi toto využití dokončilo dílo zkázy. Kostel chátral a chátral a hrozil definitivní rozpad. Poutníci tento stav kritizovali a počínali se ozývati hlasy na potřebu zalesnění kopce a zakrytí zpustlého kostela. Tehdejší pán domu hradeckého vyslyšel jejich volání a pověřil nadlesního Jiřího Wachtela tímto úkolem. Nadlesní Wachtel se úkolu zhostil více než dobře. Ve spolupráci s lesním kontrolorem Františkem Bauerem nechal kopec osázet smrky, borovicemi a dalšími dřevinami. Když poté v květnu 1845 přijel hrabě Eugen Czernin do Jindřichova Hradce, vedli jeho kroky také na kopec za městem ku zbytkům kostela svatého Jakuba a zdejšímu novému zalesnění. Slyšeje jen slova chváli a chtěje se přesvědčit o kvalitě zalesnění. Výsledkem byl velmi potěšen, ale jeho radost kalil pohled na zchátralý kostel hyzdící tento kout za městem. Pravděpodobně tento smutný pohled ho inspiroval k nápadu, zde na místě zchátralého kostela postavit kostel nový doplněný důstojnou hrobkou pro svou rodinu.

Počátkem roku 1855 si vyšel hrabě Eugen Czernin v doprovodu vrchního Václava Bartůňka, nadlesního Jiřího Wachtela a stavitelů Jana a Rudolfa Kocába obhlédnout místo zrodu nového kostela. Přípravou plánů na nový kostel byl pověřen, dvorní stavitel knížete Kinského, architekt Bedřich Stache.

Na jaře 1856 byl starý kostel, až na část presbytáře, zbořen. V květnu 1856 se opět vypravil hrabě Eugen Czernin společně s vrchním Bartůňkem a nadlesním Wachtelem obhlédnout probíhající stavbu kostela a rozhodl, že bude postaven v gotickém slohu a ve skále pod ním bude vylámána rodinná hrobka. Ještě v roce 1856 výstavba kostela započala. Materiálem měl býti tesaný kámen ponejprv od Dobré Vody, ale posléze dal přednost kameni od Studené. O rok později, v roce 1857, již stála chrámová loď. Je zde třeba poznamenati, že měšťané Hradce Jindřichova byli výstavbou kostela nadšeni a sami nemálo přispěli, ať již dopravou cihel, dříví nebo tesaného kamene. Hrabě Eugen Czernin při každé návštěvě Jindřichova Hradce neopomněl navštívit místo stavby a se zájmem sledoval postup prací. S narůstajícím věkem se ale stále častěji vracela myšlenka na memento mory ...

Mě rozhodnutí, na kopci nad místem, jejž od dětství miluji, nový kostel a rodinnou hrobku, má uskutečnit sobě samému daný slib, zřídit důstojné, klidné a skromné místo, kde jednoho dne spočinu já sám a další členové mé rodiny a kam samozřejmě dám převést z Vídně ostatky rodičů Jana Rudolfa a Marie Terezie a mých malých sester Gabriely a Terezie. Svých dětí pohřbených zatím při panství v západních Čechách.

Hrabě Eugen Czernin zhlédnuvše, že práce postupují pomalu a zvažujíc, že stavba zřejmě nebude hotova.

Hrabě se jal také navštívit hřbitov u svaté Trojice, kde zhlédnul nové mauzoleum Landfrase a Wachtela. Shledaje, že jeho rodinná hrobka vyjde poměrně draho, ale bude o mnoho vzhlednější než tato mauzolea.

Hrabě Eugen Czernín neplánoval jen stavbu koslela, ale i úpravy jeho širokého okolí. Jako například vybudování pěší stezky od řeky Nežárky lemovanou alejí. Dále chtěl také upravit pěšinu vedoucí kolem křížové cesty a končící u brány kostela.

I když bylo mnoho dokončeno, skutečně se v roce 1858 nepodařilo kostel dokončit.

V srpnu 1858 byl z Vídně přivezen železný kříž, který byl v proboštském kostele posvěcen a poté ve slavném procesí nesen ke kostelu. Zde byl slavnostně vyzdvižen na střechu lodi kostela. V pamětní knize hrobky čteme:

Kříž železný z Vídně přivezen dne 15. srpna ve farním a proboštském kostele posvěcen a v procesí slavném ke kostelu přinešen, nahoru vyzdvižen byl a to se stalo pod panováním papeže Pia IX., císaře rakouského Františka Josefa I., arcibiskupa pražského a kardinála Bedřicha knížete ze Schwarzenberku a biskupa budějovického Jana Valeriána Jirsíka.

Pod kříž byly v plechové krabici uloženy nové pamětní listy.

17. května roku 1860 si hrabě Eugen Czernin do svého deníku zaznamenal:

Kostel svatého Jakuba na kopci za městem je již téměř hotov. Pohled z venku je velmi hezký, zvláště podařená je kostelní věž. Také vnitřek kostela je takřka dokončen včetně stropu vyloženého dubovým dřevem. Budoucí rodinná hrobka pod kostelem je celá vylámána ve skále. Jakmile bude stavba dokončena, bude kostel vysvěcen.

10. června 1860 je kostel slavnostně vysvěcen českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem. Hrabě Czernin se této události nezúčastňuje. Dostává však zprávu 12. června od vrchního Bartůňka.

Na úplný závěr se sluší poznamenati. Že inspiraci pro toto vyprávění jsem čerpal z Vlastivědného sborníku

Příběh má pokračování ...