Historie a současnost Nového domova
2. část
V první části našeho vyprávění jsme opustili pana Jindřicha ve chvíli, kdy přijíždí na své hradecké panství a počíná s jeho budováním. Než však budeme v našem vyprávění pokračovat, je potřeba, zdůraznit několik důležitých skutečností, které nám pomůžou osvětlit další děj.
Pan Jindřich nebudoval " jen" rodové sídlo na Hradci, ale budoval celé své dominium. V podhradí vznikala trhová osada, kterou obdařil mnoha privilegii, včetně výběru mýta na dálkové cestě procházející osadou. Velkolepými kolonizačními podniky, jako budováním osad v okolní krajině, převody pozemků a majetkovými donacemi rozšířil a upevnil svou moc. Nemalou pozornost věnoval i svému dvoru, kde vznikala bojová družina a byli zavedeny hodnosti jako maršálek, stolník nebo purkrabí. Čímž ve východní části jižních Čech počínala vznikat nezávislá pozemková a správní doména pod vládou Vítkovců a nezávislá na králi. Skutečnost, že Vítkovci se mohli opřít o své území s rodovým hradem jim umožňovalo nejenom zajistit si kontakt s panovníkem, ale také zastávat ty nejvyšší zemské úřady a podílet se na veřejném životě.
O Jindřichovi toho není mnoho známo. Byl nejvyšší zemský maršálek království českého za vlády krále Přemysla Otakara I. Ještě na vysvětlenou ... Nejvyšší zemský maršálek je třetí nejvyšší český stavovský úředník a stojí v čele zemského sněmu. Zastával také úřad nejvyššího truksase ( stolníka). Královského úředníka, který dohlíží na chod hospodářství, chod domácnosti i dvora panovníka. Byl také velice oblíben u krále a královského úřadu,
na což poukazuje, že se objevuje, asi dvacet šest krát jako svědek na listinách krále Přemysla. Této cti se mu dostává také od jeho nástupce krále Václava I. A to alespoň v prvních letech vlády. Později již účast Jindřicha nenalézáme pravděpodobně z důvodů stáří, kdy svůj čas tráví na svém Hradeckém panství. Ještě nutno připomenout dvě důležité události. První z roku 1213, kdy z mnohými českými pány cestoval do Řezna k Říšskému sněmu. Druhá jest z roku 1234, kdy doprovázel markraběte Přemysla ( pozdějšího krále Přemysla Otakara II.) na Moravu. Kdy skončila Jindřichova životní pouť není známo. Ale známo jest, že odpočívá na moravském Velehradě ( dnešní poutní místo Velehrad). Jest také známo, že pan Jindřich dvou synů měl. Vítka a Sezemu.
Mladší syn Sezema se poprvé zjevuje na dvoře moravského markrabího Přemysla, kde zastává úřad podčíšního. O něco později ho nalezneme také na listinách českého krále Václava. Měl by být také praotcem rodů pánů z Hořic, z Kosové hory a Bernartic. Pro naše vyprávění je mnohem důležitější jeho starší bratr Vítek, který zdědil Hradecké panství a pokračoval po svém otci v jeho budování. Pan Vítek je zmiňován poprvé v roce 1223. Poté se Vítkovo jméno několikrát objevuje i na listech moravského markrabství. Roku 1247, jako purkrabí na Olomouci, dopřál lepšího žití mnichům v klášteře v Zábrdovicích. Bohužel nebyl v přízni českého krále Václava tak jako jeho otec, ale vše mu vynahradil králův syn Přemysl markrabě moravský. V roce 1248 doprovázel Vítek Přemysla při jeho vzpouře proti jeho otci a českému králi Václavovi. Vítek, pro své diplomatické schopnosti, byl účasten v roce 1254 jednání o míru mezi českým královstvím a Uhry. Pan Vítek se velice osvědčil nejen v královských službách, ale i jako výborný hospodář na svém Hradeckém panství. Kde s pomocí Řádu německých rytířů osidloval zdejší lesy a zakládal nové osady. Řád německých rytířů obdržel od Vítkovi matky újezd Strmilov a Děbolín. Za jeho navrácení do Vítkových rukou obdržel řád 10 lánů pozemků u vsi Světec s rybníkem, mlýnem a řekou. Dále právo užívat zdejší lesy. Také právo na rybník a mlýn zvaný Radvanův ( dnešní obec Rodvínov), část řeky a desátky ze dvora Rupertova u Hradce. Jest známo, že Pan Vítek třech synů měl. Oldřicha, Jetřicha a Jindřicha.
O panu Jetřichovi víme jen toliko, že léta páně roku 1281 se stal biskupem olomouckým a roku 1302 umírá. Jeho bratr Oldřich stává se pánem na Hradci. První zmínka o něm se však týká účasti ve válce uherské v roku 1260. Poté se na několik let ujal úřadu královského podkomořího. Oldřichovo jméno také nalézáme na mnoha listinách, které vydávají především sami Vítkovci. Oldřichův otec Vítek byl oblíben u krále Přemysla, neděje se tak u syna Oldřicha ... Jest toho proto, že trnem v oku krále Přemysla jsou majetky, které již dříve Vítkovci obdrželi od královské koruny. Král Přemysl chce tyto majetky zpět pod královskou moc. Vítkovci tak přichází o panství Ústí a Hradiště. Hlavní spor se vede o panství hradecké, o které pan Oldřich přichází a je odsunut do nedaleké vsi Buk. Pan Oldřich je Rozhořčen a s ostatními Vítkovci opouští Čechy. Straní císaři Rudolfovi proti českému králi. Tyto nešťastné události se uzavírají roku 1278 na Moravském poli, kde je český král na hlavu poražen. Poté se Vítkovci vrací na svá panství a vlády v Čechách se ujímá markrabě Ota Braniborský. I pan Oldřich třech synů měl. Vítka II., Oldřicha II. a Otu.
Je možné, že Oldřichův syn Vítek II. je ten, jenž věnoval hrad zvaný Vítkův hrádek i s okolními vesnicemi do rukou Řádu německých rytířů. Je také známo, že syn Ota, společně s jedním ze svých bratrů, měli v držení panství Telč. Syn Oldřich II. jako pokračovatel rodové linie na hradeckém panství mnoho nevykonal. Je však známo, že 1283 vystoupil ve prospěch svého strýce Záviše z Falkenštejna. Na hradeckém hradě dal vybudovat kapli Svatého Diviše jejíž správy se ujal biskup Dobeš. Ačkoli pan Oldřich třech dcer měl, jinocha a nástupce vlastního nemaje, i jal se obrátit na krále svého Václava, co by on v případě Oldřichova zkonu zajistil práva pro ženu svou a dcery. K naplnění této smlouvy nedošlo neb i pan Oldřich nakonec svého nástupce se dočkal. Na sklonku životní pouti stal se z Oldřicha královský purkrabí na moravském hradě Broumov.
Vytoužený syn Oldřicha II. a jediný pokračovatel hradecké linie Vítkovců Oldřich III. Je znám jako činorodý hospodář. Zasloužil se velkou měrou o rozvoj svého sídla i města. Nemalou pozornost věnoval i správě a rozšíření celého dominia. I když na počátku stál v opozici proti králi Janovi po boku ostatních českých pánů, velice záhy se naopak přidal na stranu krále Jana. Za tento čin byl obdařen mnohými výsadami a roku 1334 obdržel panství Hořepnické. O pět let později směnil hrad Bánov za panství Telecké čímž zvětšil rozlohu svého panství a nadobro přiřadil Telč do Vítkovského dominia. Bohužel vše nebylo jen prozářené světlem ... Na počátku 14. století začalo pronikat, společně s kolonisty, na území českého království takzvané Valdenské hnutí. Náboženské hnutí prosazující reformu křesťanského života. Představitelé tohoto hnutí putovali Evropou a vystupovali jako potulní kazatelé. Papežem však byli označeni za kacíře ... Poté co se hnutí usadilo na jihu českého království počalo se šířit chudými vrstvami obyvatel. Po nějakém čase růstu začala hrozit vzpoura těchto chudých obyvatel jak proti církvi, tak i proti světské moci a rozkladem zdejšího panství. Na popud zmíněných událostí se pan Oldřich odebral do Avigninu k papeži Benediktu XII. A přivezl odpustky všem, kteří by společně s ním nepovolané apoštoly ze země vyhnali.
Na úplný závěr se sluší poznamenati, že inspiraci pro toto vyprávění jsem čerpal z knih:
Hrady, zámky a tvrze království českého
od Augusta Sedláčka
Jindřichův Hradec hrad a zámek
od Luďka Jiráska
Dále také z české wikipedie