Historie a současnost Nového domova 1. část
Je to spíše už legenda nebo se to skutečně stalo?
Příběh, který se vypráví za dlouhých večerů u táborových ohňů nebo skutečně doložená historie... Kdo ví?
Jisté však je, že naše vyprávění, i když někdy založené na skutečných postavách nebo skutečných událostech je jen příběh předávaný z děda na otce a z otce na syna.
Tak tedy...
Na dvoře knížete Bedřicha zjevuje se pan Vítek. Nejvyšší číšník (později stolník), voják, věrný dvořan a zdatný diplomat. V prosinci 1178 doprovázel Vítek knížete Bedřicha na cestě na říšský sněm do Wormsu. Toho se schystá využít kníže Soběslav, kterého předtím Bedřich připravil o trůn, a na Bedřicha nachystá léčku. Leč žena Bedřichova Alžběta vše odhalí a svého manžela předem varuje. Tu Bedřich se na cestě zastaví, na hranici českého knížectví a posečká na pomoc svých příznivců z Čech i Němec. O pomoc požádá i svého vzdáleného bratrance Knížete Konráda III. Otu, markraběte moravského. Když se družina knížete Bedřicha notně rozroste o dorazivší posily, kníže vyrazí na další cestu.
Po několikadenním pochodu když dosáhne Loděnického potoka, museje svou družinu rozdělit, aby mohl potok přebrodit. Využije nabízenou příležitost kníže Soběslav a nečekaně udeří. Družina knížete Bedřicha je rozprášena a zničen je i jeho tábor. Při tomto střetu padne do zajetí i Vítek. ALE... Zbytky Bedřichovi družiny se podaří sjednotit a následují svého pána, skrz kopce a řeky, do 55 kilometrů vzdálené Prčice. Zde se setkává i se svým bratrancem Konrádem.
Po jednodenním odpočinku se spojená vojska Bedřicha a Konráda vydala ku Praze. Další tvrdošíjný nepřítel, který provázel knížete Bedřicha na cestě byl třeskutý mráz.
Kousek před Prahou na kopci zvoucím se Na bojišti Břetislav dostal možnost vrátit utrpěnou porážku knížeti Soběslavovi. Nemalou zásluhu na vítězství Bedřicha měl i kníže Konrád, který zasáhl do boje v rozhodující chvíli. Kromě vítězství se podařilo vysvobodit i Vítka, který byl v zajetí u knížete Soběslava od předešlé bitvy. Za své služby knížeti Bedřichovi získal Vítek Prčici. A od těchto časů je znám jako pan Vítek z Prčice. O nějaký ten čas později obdržel Vítek další statky ve středních a jižních Čechách.
My se nejčkom vypravíme na panství do jižních Čech, které jsou rozhodné pro další události. Velmož Vítek z Prčice měl čtyři syny Jindřicha, Vítka II. Staršího, Vítka III. Mladšího, Vítka z Klokot. Jako pátý je ještě znám Sezema, kterýžto je uváděn jako nelegitimní syn, i když je také možné že jde o synovce.
Dělení růží. Malovaný terč jindřichohradeckého ostrostřeleckého sboru.
Pořízeno na výstavě Malované ostrostřelecké terče v Muzeu Jindřichohradecka.
I jal se jednoho dne velmož Vítek rozdělit svá jihočeská panství mezi své syny. Tato událost jest do kronik vepsána jako dělení růží. Jak už nám známá historie sama napovídá, syn Jindřich obdržel zlatou růži na modrém štítě a stal se pánem na Hradeckém panství. (dnes město Jindřichův Hradec)
Vítek II. Starší obdržel zelenou růži na stříbrném štítě a stal se pánem na Krumlově. (dnes město Český Krumlov)
Vítek III. Mladší obdržel červenou růži na stříbrném štítě a stal se pánem na Rožmberku. (dnes město Rožmberk)
Vítek IV. Z Klokot obdržel stříbrnou růži na červeném štítě a stal se pánem na Třeboni a Landštejně. (dnes město Třeboň a obec Staré město pod Landštejnem)
A dostalo se i ne Sezemu, který obdržel černou růži na zlatém štítě a založil Sezimovo Ústí. (dnes město Sezimovo Ústí nedaleko města Tábor)
Toto je ale pouze jedna z několika možností jak se tyto události staly. Existuje i mnoho dalších legend popisujících tuto historii, měnící se podle toho kdo tuto legendu vypráví.
My se přidáme k družině pana Jindřicha a vypravíme se s ním na jeho Hradec.
Poté co jsme si představili velmože Vítka a známou část jeho historie, jeho syny, bylo by určitě správné představit si i místo, kde se bude náš příběh dále odvíjet. Tedy hradecké panství. Jako vždy v těchto případech je raná historie tohoto panství zahalena mlhou zapomnění. Jsou to spíše jen legendy.
Je možné, že první v těchto končinách nebyl Jindřich, který zde začal budovat hrad z kamene. Je možné, že na tomto místě, již předtím, bylo vybudováno dřevěné hradiště přemyslovských knížat ku prospěchu ostrahy jižní hranice českého knížectví a ochraně obchodních cest.
Jindřich ,když dorazil v tato místa, jen využil již existujícího hradiště, stojícího na kamenném ostrohu nad řekou. Kde protější stranu bránily přirozeně se vyskytující neprostupné močály. Počal zde stavět kamenný hrad a budovat tak své rodinné sídlo ku prospěchu svému, svých následovníků i časů budoucích.
Příjezd Pana Jindřicha na Hradec. Malovaný Jindřichohradeckého sboru.
Pořízeno na výstavě Malované ostrostřelecké terče v Muzeu Jindřichohradecka.
Tady naše vyprávění pomalu končí, ale pokračovati bude v příbězích následujících, kteréžto budou popisovati následné události spojené z Panem Jindřichem z Hradce, jeho sídlem Novum Castrum, jeho synem Vítkem a dalšími.
Na úplný závěr se sluší poznamenati, že inspiraci pro naše vyprávění jsem čerpal z knih:
Dějiny města Jindřichova Hradce
od Archiváře Františka Teplého
Hrady, zámky a tvrze království českého
od Augusta Sedláčka
Dále také na internetu z české Wikipedie