Dvě tváře vládkyně zimy

2. část

Druhý den vstáváme časně. Již v půl sedmé. Máme k tomu dobrý důvod. Návštěvu nedalekého města Komárno.

Město Komárno leží v jihovýchodním okraji Podunajské roviny na soutoku Dunaje a Váhu. Město se rozkládá na levém břehu řeky Dunaj a je větší částí historického sídla bývalé Uherské říše.

Město patří mezi nejstarší trvale osídlené lokality. Brod přes mohutnou řeku umožňoval cesty obchodníků a pohyb tovaru. Z čehož profitovalo místní obyvatelstvo.

První osídlení v této lokalitě lze zařadit do Starší doby bronzové. Asi dva tisíce let před Kristem. Významnou stopu tu zanechali i Keltové. Za dob Římské říše se zde nacházela Lines Romanus – hranice Římské říše. Na začátku devátého století zde vzniká Nitranské knížectví. Roku 833 se stává součástí Velké Moravy. Na konci devátého století se zde začínají usazovat maďarské kmeny. S tím jak zaniká Velká Morava. Vrací se Nitranské knížectví. To se postupem času začleňuje do nově vznikající Uherské říše. Uherský král Béla IV. v roce 1265 uděluje Komárnu městská práva čímž spouští rozvoj města. Uherský a Chorvatský král Matyáš Korvín nechal na místě původního hradu vybudovat renesanční palác. Hrad vznikl pravděpodobně v roce 1075. Další rozsáhlí rozvoj nastává s invazí Osmanské říše. Z Komárna se stává pohraniční pevnost. Jejím účelem je zastavení expanze Osmanské říše. Po vyhnání osmanů, díky křižovatce říčních a suchozemských cest, se vrací Komárnu jeho strategický význam. To završuje v roce 1745 uherská královna Marie Terezie, která městu uděluje titul svobodné královské město. Úspěšný rozvoj města zastavuje v roce 1763 silné zemětřesení. O dvacet let později, v roce 1783, následované dalším. Dílo zkázy dokonal velký požár, v letech 1848 a 1849, kdy byla zničena pevnost a rozsáhlá část města. Po létech úpadku nastalo znovuvzkříšení města na konci 19. století. Město bylo napojeno na síť železnic a silnic, byli zřizovány mosty a začal se tvořit průmysl. Město se v roce 1896 rozrostlo o osadu Újszony ( dnes maďarský Komárom). Tím se rozšířilo i na pravý břeh. Po zániku Rakousko – Uherska a vzniku ČSR vznikla na Dunaji hranice, která rozdělila město i župu opět na dvě části. Vídeňskou arbitráží 2. listopadu 1938 je Komárno připojeno k Maďarsku a stává se sídlem nové župy. Osvobozením 30. března 1945 se město Komárno opět vrací na slovenské území a stává se hraničním městem Československa. Město bylo během druhé světové války opakovaně bombardováno, proto bylo potřeba zřídit nové silnice a mosty, postavit nové budovy a podniky. Již tak špatnou situaci ještě zhoršilo přesidlování lidí na základě postupimské konference. Výrazné oživení, především průmyslu, přineslo až vybudování loděnic.

Podle informací od paní domácí by vlak měl odjíždět v osm osmnáct. Řádně a dostatečně se nasnídáme. Pobereme věci na cestu a jdeme na nádraží. K našemu překvapení i zklamání zároveň. Vlak sice jel, avšak na opačnou stranu. Podle informací od pracovníka nádraží správný vlak jede až o půl desáté. Tak nám hold nezbylo než hodinu bloumat na nádraží. Možná by se slušelo dodat, že byl velice slunečný, avšak také velice studený den. Pročež nám přišla vhod otevřená a vytopená čekárna. Po hodině přijíždí správný vlak. Nastupujeme. Po třiceti minutách zastavuje vlak na své konečné stanici v Komárně. Ježto bylo již poměrně pozdě nechtěli jsme se příliš zdržovat a ihned jsme vykročili do města. Kousek od nádraží jsme se ještě zastavili u jednoho místního obyvatele, jenž nám pomohl upřesnit směr cesty. Naším prvním cílem bylo nahlédnout za hranice do maďarské části Komárna. Na první pohled jednoduchej vejlet se jako vždy zvrhnul v několika kilometrový pochod … Vždyť jen na okraj maďarského Komárna to je nepochybný čtyři kilometry. My však nepatříme mezi nějaká béčka. Statečně jsme vykročili a poprali se s těmi kilometry. Ale přeci jen … Čtyři kilometry tam, čtyři kilometry zpátky, tady fotečka, tam fotečka. Čas se neptal a běžel si svým tempem. I přes náš chrabrý výkon se podařilo věnovat návštěvě u sousedů sotva dvě hodiny. Ale přeci jen … Nemnoho zajímavých míst jsme objevili. Muzeum uherského šlechtice, armádního generála a politika Georga Klapky. V tento den však uzavřené. Bylo pondělí a i v Maďarsku mají muzea v pondělí zavřeno.

Georgy Klapka se narodil 7. dubna 1820 v Temešváru v Sedmihradsku ( dnešní Rumunsko). V roce 1835 absolvoval gymnázium a poté započal studium na vojenské dělostřelecké škole ve Vídni.

Od roku 1838 se stává příslušníkem habsburské armády, kde získává důstojnickou hodnost. Od roku 1842 je členem elitní uherské gardy ve Vídni.

Po vypuknutí uherské revoluce v roce 1848 se přidává k uherským povstalcům. Podílí se na organizování uherské národní armády v Pešti. Na začátku roku 1849 nahrazuje ve funkci generála Lazára Mészárosa, jehož vojsko bylo poraženo u Košic. Velí horvédskému sboru o síle asi 18 tisíc mužů. Operujícím především na území Horního Uherska. Mezi únorem a dubnem 1849 získává několik vítězství nad habsburskými vojsky. V červenci 1849, kdy hlavní síly uherské armády opouští Komárno, je pověřen obranou komárenské pevnosti. Obléhání komárenské pevnosti bezúspěšně trvá habsburskému vojsku až do 23. září 1849, kdy generál Klapka dostává informaci o kapitulaci uherských povstalců. Vzdává se 2.října za velice výhodných podmínek.

Několik let žije v exilu nejprve v Anglii a později ve Švýcarsku. Z Lajosem Kossuthem se politicky pokouší o získání opětovné samostatnosti Uherska.

Za Rakousko – pruské války v roce 1866 je pozván do Pruska, aby se podílel na zformování uherské legie v rámci pruské armády. Shromáždí jednotku o síle tři tisíce mužů, avšak do bojů výrazně nezasáhne.

Po skončení války je mu umožněn návrat do Rakousko – Uherska. V roce 1867 je zvolen poslancem za Deákovu stranu.

V roce 1877 se pokouší o reformu v Turecké armádě v období hrozící války s Ruskem.

Věnuje se psaní memoárů a knih o vojenské historii.

Umírá v Budapešti 17. května 1892.

V Komárně roku 1896 mu vybudovali památník. V maďarském Komárom lze navštívit jeho muzeum.

Následujícím místem, které jsme navštívili byl katolický kostel Svatého srdce Ježíšova. Také Jokaiho náměstí s kašnou. Uprostřed zimy pochopitelně nefunkční. Avšak i uprostřed zimy nelze tomuto náměstí upřít krásu a svěžest. Za parkem se nachází kostel reformované církve, ale ten jsme si prohlédli už jen z dálky.

Jelikož čas odbíjel již hodinu po poledni a sprintoval dále. Přišel čas se s tímto zajímavým městem rozloučit. Vydáváme se tedy na zpáteční cestu do slovenského Komárna, jenž si chceme také projít.

My se nyní přeneseme v prostoru a čase. Nacházíme se ve slovenském Komárnu na náměstí generála Klapky, jehož hlavní částí je již výše vzpomínaný památník. Zde také započne exkurze po významných místech Komárna.

Prohlídka vánočně vyzdobeného náměstí. Krátká návštěva turistických informací. O náměstí jako takovém se mi mnoho zjistit nepodařilo.

O poznání lépe jsem dopadl u dalšího nedaleko ležícího náměstí Nádvoří Evropy. Vyhlášené kulturní památce města Komárna.

Základní idea vzniku Nádvoří Evropy, vyprojektovaného podle projektantů Ing. Nándora Litomericzkého a Ing. Arch. Petra Vargu, je úzce spjata s přelomem tisíciletí, zároveň poukazuje na společné kořeny evropské kultury. Podstatou architektonického řešení je, že jednotlivé budovy prezentují ve stylizované formě architektonické znaky stavitelství široké palety evropských zemí a regionů.

Návštěvníci tak mají možnost na jednom místě vidět charakteristické rysy architektury 36 zemí a regionů. Dosud byli vybudovány následující stavby: Německo, San Marino, Island, Grónsko, Wales, Skotsko, Irsko, Anglie, Dánsko, Norsko, Nizozemsko, Frísko, Belgie, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Španělsko, Turecko, Portugalsko, Vatikán, Malta, Itálie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rumunsko, Sedmihradsko, Řecko, Kréta, Kypr, Andora. Stavební soubor monarchie tvoří Český, Maďarský a Rakouský dům. Nádvoří Evropy se rozkládá na ploše 6500 m2, z toho 3500 m2 je zastavěno budovami. Zastavěná plocha všech podlaží je 25 000 m2. Nádvoří Evropy je propojeno s historickým centrem pěti branami. Brány jsou pojmenovány podle panovníků, jenž sehráli významnou roli v dějinách Evropy a přispěli k rozvoji města Komárna.

Dalším místem, které jsme chtěli navštívit byla pevnost. Patnácti minutová cesta uličkami města. Avšak pevnost byla zcela evidentně zavřená. Bohužel i zde se projevilo zimní období. Začal jsem pátrat po informacích. Nedaleko od pevnosti v budově městské policie jsem objevil pokladnu. Pokladna byla sice zavřená, však všechny důležité informace byli pověšeny na stěně. Četl jsem tedy: Prohlídky s ohledem na bezpečnost jsou možné pouze ve skupině za doprovodu průvodce. Poslední prohlídka začíná ve 14 hodin. Tyto informace mne rozhodně nepotěšili. V této chvíli bylo 15:30. Poněvadž počasí se nadobro začalo kazit a připomínalo spíše podvečer usoudili jsme, že pokračovat v prohlídce města nedává velkého smyslu. Byl jsem poněkud rozčarován. Od návštěvy pevnosti jsem si mnohé sliboval. Ale nezbylo než se přesunout na nádraží. Po krátkém čekání nastupujeme na vlak. Vracíme se do Velkého Mederu. Dojíždíme již za tmy. Jdeme rychle a bez váhání již známou cestou. Chvíli si pohráváme s myšlenkou jít se ještě vykoupat. Však s ohledem na pozdní hodinu od této myšlenky ustupujeme. Přecházíme tedy k obvyklé večerní rutině. V klidu povečeříme. Já zkontroluji pořízené fotografie. Dobiju baterky do fotoaparátu. Také mobilní telefon. Mnoho se toho vymyslet nedá … Zítra již odjíždíme. Chceme se ještě zastavit v Bratislavě na vánočních trzích. Spánek přichází pomalu.

Ráno vstáváme opět brzy. Tentokrát je odjezd vlaku v osm osmnáct správný … Jedeme do Bratislavy. Pohříchu ani tentokrát se výluce nevyhneme, avšak v opačném pořadí. Tedy vlakem do Podunajských Biskupic. Dále náhradním autobusem na Nové město. Tramvají na zastávku Trnavské mýto a městským autobusem na hlavní nádraží. Na nádraží ukládáme kufry do schránky. Necháváme si jen fotobatoh a pár nezbytných věcí. Prochodíme Bratislavu doslova křížem krážem, ale po vánoční výzdobě ani památky. Jsem trochu zmaten a zároveň velice zklamán. Výjimku tvoří jen Františkánské náměstí a jeho okolí. Však nebýt vyzdobeného vánočního stromu, lze zdejší trhy považovat za jakékoli trhy v kterýkoliv den v roce … Ničím se neliší.

Docela zklamáni se vracíme odpoledne na nádraží. Vyzvedáme kufry. Nevím jak je to možné, ale vždy spolehlivý dopravce z české republiky má opět zpoždění. Sice "jen" deset minut. Copak náš plán to neovlivní, avšak přeci jen reklama to dobrá není. Nastupujeme tedy s nějakým tím zpožděním a cestujeme do Brna. Cesta samotná probíhá již bez závad. Vojtěch pokračuje dále do Prahy. Já přestupuji v Brně na svůj vlak domů. Domů přijíždím včas a bez jakýkoli překážek.

Měl bych asi napsat něco na závěr. Ale tak nějak nevím co.

Nechť Vážený čtenář sám rozsoudí zdali jsme byli úspěšní nebo nikoli …

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

město Komárno

a generál Klapka

sk.wikipedia.org

Nádvoří Evropy

komarno.sk